Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Moje očekávání z dalšího díla norských vlků bylo velice rozporuplné, naplněné jak dychtěním, tak nervozitou. Poslední řadovka ještě nevychladla v mých uších, ještě jsem ji pořádně nevstřebal a už je tu další album. Byť se nejedná o řadovou nahrávku a navíc je nahrané v korporaci s dalším zajímavým a nevšedním jménem SUNN O))), stejně se moje představy rozcházely a v podstatě rozchází v absolutní schizofrenii. Nadšené nadechování ze zvláštních tónů s podivnou atmosférou a nakrčené obočí ze zklamání nad jakýmsi nedodělkem a pomyšlením nad zbytečně rychlým sázením nových a nových desek.

Na vznesení námitky, že se jedná o EP nehledím, protože obzvlášť ULVER svá „ípíčka“ uměli moc pěkně a většina jejich krátkých děl se mi líbí v podstatě víc než řadovky.

Ale teď se už podívejme „Terrestrials“ pod pokličku. Obě kapely spolupracovaly už v minulosti (O'Sullivan jako hráč v live sestavě SUNN O))) a ve společném projektu  ÆTHENOR pak O'Sullivan, Garm a O'Malley), tudíž překvapení se nyní nekoná, protože jsme tušili, co pánové spolu dokážou. „Let There Be Light“ v 11 minutách posluchače odvlaje do hlubin nitra. Absence zpěvu je nahrazena zdánlivě jednolitou hradbou kláves, ze kterých ale vystrkují růžky různě zefektované kytary, hrající k zemi stlačující melodie, smyčcové výjezdy či dokonce hlas trubky. Bicí vypadají na první dojem jako pouhopouhý doprovod, kterého si neponořený posluchač ani nevšimne. Přitom se místy rytmus rozdovádí až do fanfárovité nadutosti.

„Western Horn“ se mi líbí z trojice nejvíce, byť Garm stále mlčí a pouze programuje. Song má zlověstnou náladu, jazzové aroma a drone brnění. Pánové zde až surrealisticky malují temné obrazy s občasným světlým únikem opět za tónů trubky nebo až blackové špinavoti v tremolo náladě kytar a synťáků. Závěrečný čtvrt hodinový kolos „Eternal Return“ je prakticky na polovic přepůlen s nástupem Garmova zpěvu. Do té doby jsme v ospalém bloudění v říši snů za pomoci vibrafonu, s volnými kytarami a syntezátory. Občasné nájezdy na vznosnou melodii opět stáhnou zpět do marastu temných myšlenek, které pak Garm zlidští bájným textem či básní o svaté zemi u Rudého moře. Garm meditativně hlubokým hlasem začne spíš přednášet a vemlouvat do vašich uší, aby se posléze dostal do varu a vy pak s ním ve vrcholu skladby.

Dosud je vše v pořádku. Všechny tři songy jsou dle mého názoru obohacující. Jen chtít proniknout jednolitou vrstvou, která jako první z mnoha pod sebou chrání zbytek před nepochopením. Jsem víceméně nesvůj z Garmova opěvování hledání boha a jeho postupným nalézáním a posléze pak tvořící z ULVER absolutně protipól svojí vlastní minulosti. Budiž. Jak je v pořádku obohacení drone doomu SUNN O))) vlčím ambientem a soundtrackovým rozmáchnutím, nebo naopak sekne ULVER skvěle padnoucí doom drone rytmika.

Tak a konečně se dostanu k tomu, co mi vadí nejvíc. Ano, jde o EP, ale ani jedna skladba nefunguje vedle druhé a opravdu jen působí jako delší singl před albem. Tedy reprezentativní a navnazující. Ne jako samostatně fungující jednotka. To je jediná, avšak zásadní slabost „Terrestrials“.