Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Uncle Grasha

Uncle Grasha's Flying CircusOst

Victimer1.10.2021
Zdroj: flac / promo od autora
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Ruchová fascinace východními ideologiemi a avantgardně pochodová propaganda pro duše zasvěcené okrajové industrializaci podzemní kultury.

Willhelm Grasslich, mimořádně agilní postava podzemního zvukového teroru ve jménu projektu Uncle Grasha's Flying Circus, dala během jara do oběhu své nové album pojmenované stroze Ost. Jako malé opakování, protože jeden článek k nahrávce Stalinist God už se objevil ZDE, si vsugerujte: Uncle Grasha's Flying Circus vstřebává a opět šíří v koncentrovaném podání ty nejabsurdnější obrazy lidské marnosti.


Jde o směs militantně totalitního industrialu, harsh noise, krutých ambietních ploch a jmenovat bychom mohli i další vlivy těch nejokrajovějších žánrů surové elektroniky. Uncle Grasha's Flying Circus je surrealistický projekt, v moci hluku probuzené autorovy vize, těžké mraky nad bitevním polem a destrukce i rekompozice historických dědictví. Děsivá nestálost, maršující ruchovláda. Šepot i hlasitá gesta. Avantgarda.

 


Album Ost je sugescí staré slávy a prachem zapadané válečné vřavy přetavené do minoritní hlučící plochy, kde si své najdou jen vášniví sběratelé válečných relikvií a odkazů, přičemž jejich dalším velkým koníčkem je ujíždění na zvukové deviaci všech svých historických kousků. Hlukové museum války, jeho přenos k nám. Ta sugesce je pro mě ovšem podstatná a vypovídající hodnotu díla. Sirény, alarm, hrůza i fascinace nastalou situací. Ocitáme se blízko smrti, na dotek síle okamžiku, v přítomnosti minulosti nečeho velkého. Do tváře je vmetena hluková těžkopádnost, opakující se motivy, maska vyluzuje vokální kreace a pouští komentované úryvky. Průmyslový pochod napřímený i shrbený pod noisovým potahem, z něhož se na tmu světa dostávájí i lehčí motivy.


Ost má svou kompoziční strukturu, uměleckou schopnost dát albu tvar, i když by se mohlo jevit tak okrajové, že jej přece nemůže mít. Blbost! Za mě je to velmi proměnlivá a svým způsobem nekomplikovaná nahrávka. Ačkoli na samém chvostu hudební přijatelnosti obecného vkusu společnosti, s přesvědčením a darem takto experimentální produkci poskládat v jedno ucelené album. Do země zadusaná, přesto neustále bující hymničnost klíčící skrze strojírenské vibrace a já pak mohu slyšet Ost jako album epické. Jakkoli se k tomu kdokoliv další může stavět odmítavě a klepat si na čelo. Já mám někde v sobě zkrátka uloženo, že tento počin není jen surová hlukařina a depka bez výhledu. Je to slušně kreativní záležitost.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/ugfc%20obr.png


Má své napětí, až hororové prostředí, nejvíce pak v hüzün horns. A mám rád, když se armádně rekonstruuje, všechny ty jako by radiové maršíky a válečné nadšení. To je nejspíš dopad jedné klasiky, na kterou nedám dopustit. Iron Avantgarde od Kreuzweg Ost. UGFC mi nabízí něco jako jeho jinou verzi, variaci po letech na podobné téma. Taky je dobře, že má album sympatickou délku, kdy si toho na svá umělecká bedra nenakládá zbytečně moc. Ukáže své rozpětí, svou nekompromisní i vzletnější polohu. Oblíbil jsem si ho, vracím se k němu. Nebolí to.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky