Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Under the Ocean - Dark Waters (EP)

Under the OceanDark Waters (EP)

Jirka D.13.12.2014
Zdroj: CD ve slim case, promo od vydavatele
Posloucháno na: Pioneer PD-S504 / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Start plus mínus podařený, na němž lze stavět a z něhož je možné čerpat pro budoucnost. Víc požadovat nelze.

Italská formace Under the Ocean tak trochu klame tělem. Ať už se zastavíme u obalu nahrávky, který bych od boku střelil někam mezi doom a gothic, nebo u samotného obsahu, který se rozhodně netváří jako prvotina nějaké neznámé kapely z Horní Dolní. První zmatek zůstává, kromě loga na grafice nenacházím nic, co by kapelu směrovalo do metalocoru / deathcoru (což je styl, který tak nějak hraje), druhý zmatek lze vysvětlil předchozí inkarnací Firstborn Underocean, jejíž fungování spadá do posledních čtyř let předchozí desetiletky a na jejichž základech vznikla kapela aktuální.

 

„Dark Waters“ je první materiál, kterým o sobě dávají Under the Ocean vědět a v souvislosti se čtyřletým fungováním se nabízí první otázka o produktivitě souboru, kterému zatím vychází průměr jedna vydaná skladba na rok. Na druhou stranu jsou minimálně první dva vály velmi suverénní a pokud zůstaneme v mezích žánru, nebojím se napsat skvělé. V obou skladbách se kapela prezentuje na výtečné hráčské (alespoň ve studiu) i skladatelské úrovni, s důrazem na groove a nekompromisní tah na bránu, který se přesto neomezuje na prostý rámus mezi začátkem a koncem, ale skladatelsky se rozvětvuje s jistotou, která není ke slyšení každý den.

 

První zklidnění přichází až s úvodem třetí skladby a bohužel nejde jen o změnu tempa, ale stejným dílem o propad kvality směrem k nevýraznému průměru. (Pro hnidopichy doporučuju se soustředit na nazvučení přechodů u bicích, které zní vyloženě blbě, což samozřejmě v předchozím zápřahu celé kapely nešlo poznat tak snadno.) Těžiště problému ale leží samozřejmě jinde. Druhá polovina EP za tou první citelně zaostává, obě skladby v mnoha místech drhnou, schází jim skladatelská lehkost a naprosto přirozený drajv předchozích dvou. Špatné nejsou, ale v dnešním světě naplněným terabajty muziky budou mít těžké pořízení.

 

 

Ostatně něco podobného platí pro desku jako celek. Dvě dobré skladby dobrou kapelu nedělají a lze se maximálně domýšlet, že jednou v budoucnu možná něco snad. První půlka EP dává jasně najevo, že Under the Ocean to myslí vážně, že talent mají stejně jako dobré nápady (třeba užití hlasového modulátoru mi přijde moc fajn), ale cesta, která před nimi leží, bude ještě hodně dlouhá.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Milan "Bhut" Snopek / 17.9.14 14:33

Já si dovolím mít názory poněkud odlišnější, než jsou stanoviska kolegů. Jde o to, že s Opeth jsem se vždycky určitým stylem pral a na poslech jakékoliv desky potřeboval správný moment a rozpoložení. Tím však nechci říct, že mi jejich hudba nic neříká, spíše jsem do ní ještě posluchačsky nevyzrál, což přiznávám s lehkým studem. Novinka mi připomíná však již jinde slyšené věci. Nemíním momentálně Åkerfeldtův zpěv, který mi evokuje Petra Muka, ale spíše tu hudební kompozici. Některé technické pasáže mi zkrátka vykreslují někdejší díla od Dream Theater a to zejména kolem desky Metropolis 2 - Scenes From A Memory. Hodnotil bych proto víc kolem průměrných otáček. Ale je pravdou, že poslechů jsem nahrávce nevěnoval tolik, jako se na hudbu Opeth sluší. Jsem to ale alibista, což? :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky