Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Underwater Sleep Orchestra - The Night And Other Sunken Dreams

Underwater Sleep OrchestraThe Night And Other Sunken Dreams

Symptom31.12.2021
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 Series II / Marshall Major II
VERDIKT: Triumfální chvíle temné ambientní hudby nebo jen další iterace stokrát slyšeného?

Cílem nového hudebního tělesa Underwater Sleep Orchestra je předat světu hudbu slyšenou ve snech. Uznejte, že na takový úkol je třeba mít slušnej oddíl čili práce jako stvořená pro duo Pär Boström (Cities Last Broadcast a Kammarheit) a Bruce Moallem (God Body Disconnect). V záplavě jejich tvůrčí erupce, nazvané The Night And Other Sunken Dreams, duševní vzpruhu rozhodně nehledejte.

Premisa alba v podobě původu hudby a důvěryhodnosti autorů je sama o sobě celkem slušné vnadidlo a aby toho vzrušení nebylo málo, pánové tvrdí, že se jedná o zhudebnění dvou různých snů, které se oběma zdály během jediné noci. Jedna poloha alba tak má blíže k noční můře tajemnem zastřených světů, druhá pak představuje nostalgickou pouť plnou reálných a nereálných věcí. Oba tyto póly jsou pečlivě vyjádřeny skrze mix syntezátorů, pedálů, zvukových experimentů a terénních nahrávek. Zajímavostí desky je pořízení záznamu na VHS pásek v režii Bruce Moallema. O mastering hotového díla se zcela nepřekvapivě a zkušeně postaral Simon Heath z Atrium Carceri.

Na první pohled jsou všechny parametry v pořádku. Obsazením počínaje, přes vizuál až po produkci. Situaci bohužel mění první poslech a s ním i důležitý faktor, který desku definuje a tím je její délka, dosahující monumentální jedné hodiny a osmnácti minut. Ještě o chlup důležitější, jak jistě uznáte, je samotný hudební obsah a s tím jsem trochu na vážkách. Takřka nekonečné možnosti elektronické hudby se na debutu projevují bohužel jen v omezené míře. Svazující koncept minimalistického tvůrčího přístupu funguje bezvadně, pokud máte v rukávu eso nebo dvě, avšak tady je nosných prvků pomálu a za půl hodiny snadno rozkryjete prostý fakt, že o moc víc už se neuděje.

Hudba je mocná čarodějka a dokáže uspokojit všechny chutě, nicméně poslech takto monotématické nahrávky by docela určitě měl být doprovázen výrazným zaujetím pro věc nebo disciplínou a otrlostí, pokud selže první předpoklad. Osobně se pohybuji někde mezi a jako jediné možné východisko, co by snad pomohlo vstřícnějšímu přijetí nahrávky, vidím poslech na etapy, protože na krácení a zahuštění kompozice už je pozdě. Monstrózní stopáž působí jako jeden veliký, do nekonečna protáhlý soumrak s převažujícím potenciálem nudit.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky