Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Underwater Sleep Orchestra - The Night And Other Sunken Dreams

Underwater Sleep OrchestraThe Night And Other Sunken Dreams

Symptom31.12.2021
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 Series II / Marshall Major II
VERDIKT: Triumfální chvíle temné ambientní hudby nebo jen další iterace stokrát slyšeného?

Cílem nového hudebního tělesa Underwater Sleep Orchestra je předat světu hudbu slyšenou ve snech. Uznejte, že na takový úkol je třeba mít slušnej oddíl čili práce jako stvořená pro duo Pär Boström (Cities Last Broadcast a Kammarheit) a Bruce Moallem (God Body Disconnect). V záplavě jejich tvůrčí erupce, nazvané The Night And Other Sunken Dreams, duševní vzpruhu rozhodně nehledejte.

Premisa alba v podobě původu hudby a důvěryhodnosti autorů je sama o sobě celkem slušné vnadidlo a aby toho vzrušení nebylo málo, pánové tvrdí, že se jedná o zhudebnění dvou různých snů, které se oběma zdály během jediné noci. Jedna poloha alba tak má blíže k noční můře tajemnem zastřených světů, druhá pak představuje nostalgickou pouť plnou reálných a nereálných věcí. Oba tyto póly jsou pečlivě vyjádřeny skrze mix syntezátorů, pedálů, zvukových experimentů a terénních nahrávek. Zajímavostí desky je pořízení záznamu na VHS pásek v režii Bruce Moallema. O mastering hotového díla se zcela nepřekvapivě a zkušeně postaral Simon Heath z Atrium Carceri.

Na první pohled jsou všechny parametry v pořádku. Obsazením počínaje, přes vizuál až po produkci. Situaci bohužel mění první poslech a s ním i důležitý faktor, který desku definuje a tím je její délka, dosahující monumentální jedné hodiny a osmnácti minut. Ještě o chlup důležitější, jak jistě uznáte, je samotný hudební obsah a s tím jsem trochu na vážkách. Takřka nekonečné možnosti elektronické hudby se na debutu projevují bohužel jen v omezené míře. Svazující koncept minimalistického tvůrčího přístupu funguje bezvadně, pokud máte v rukávu eso nebo dvě, avšak tady je nosných prvků pomálu a za půl hodiny snadno rozkryjete prostý fakt, že o moc víc už se neuděje.

Hudba je mocná čarodějka a dokáže uspokojit všechny chutě, nicméně poslech takto monotématické nahrávky by docela určitě měl být doprovázen výrazným zaujetím pro věc nebo disciplínou a otrlostí, pokud selže první předpoklad. Osobně se pohybuji někde mezi a jako jediné možné východisko, co by snad pomohlo vstřícnějšímu přijetí nahrávky, vidím poslech na etapy, protože na krácení a zahuštění kompozice už je pozdě. Monstrózní stopáž působí jako jeden veliký, do nekonečna protáhlý soumrak s převažujícím potenciálem nudit.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 3.3.23 12:08

Hodnotím tu desku jako zástupce žánru, se kterým jinak nemám problém, nehodnotím ji v rámci vývoje kapely. To dělají všichni ostatní, takže to není úplně třeba. Já vím, že to není u takhle zavedených značek typický úhel pohledu, ale když jsem nad tím přemýšlel, tak mi nepřišel jako nerelevantní. Tohle je jejich první album, které jsem slyšel celé, nešel jsem do něj se záští, ta se ve mně vybudovala až během jeho poslechu. Bellamyho vokál jsem věděl, že mi bude asi vadit, ale nečekal jsem jak moc. Mohlo to překvapit na obě strany. Na kritiku některých postupů samozřejmě není pozdě nikdy. Píseň Liberation má primárně ten problém, že se sice tváří členitě a rozvinutě, ale ve skutečnosti se dá odhadnout její vývoj několik vteřin dopředu, protože je to fakt jenom pastiš a ten song prostě nefunguje sám o sobě. Chtěl bych nabídnout smířlivější odpověď, ale prostě to nejde. Samozřejmě si nemyslím, že komu se to líbí, by se měl zabít nebo tak něco. Leda trochu ublížit možná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky