Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Unholy - From the Shadows

UnholyFrom the Shadows

Bodin6.1.2012
Zdroj: CD (LRC 003)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Unholy se na začátku 90 let objevili na scéně jako zvláštní zjevení, jejich styl je plný bizárních složitostí, jejich produkce je neuvěřitelně poskládaná a složení skladeb velmi odlišné.

Unholy pocházejí z nejtemnějších lesů Finska, kapela nepřekonatelné atmosféry emocí, krásy a smutku, která vždy šla svou originální a jedinečnou cestou. From the Shadows (Ze stínů) je nejen název jejich debutového alba, ale i prostředí, ze kterého toto podivinské uskupení čerpá svou jedinečnou temnou atmosféru.

From the Shadows je nejen mistrovské dílo, ale i deska, která ovlivnila řadu fanoušků a dalších následovníků na hudebním poli hrající doom/death či funeral doom. Zvukově je tento debut na opravdu syrové, podzemní, undergroundové úrovni. Produkce je o mnoho lepší než na předchozím EP Trip to Depressive Autumn a Unholy si do budoucna opravdu nechávají záležet, aby zvukově své nahrávky posunuli dál a zněli originálně jako nikdo jiný. V roce 1993 kdy deska vyšla, opravdu nebyl nikdo podobně hrající tento styl doom/death metalu.

 



Následujme tedy společně malou cestu do vnitra této desky. Začal bych zpěvem, který má na svědomí jistý Pasi Äijö, jinak taky baskytarista. Jeho hlasový projev je naprosto zkroucený, hrubý s bolestnými výkřiky. Ten potrápí dokonale duši posluchače a vyvolá ve vašem těle pocit beznaděje. Opravdu nemocný hlas. Kytary  mají na svědomí pánové Jarkko Toivonen a Ismo Toivonen (ten má na svědomí i klávesy). Ty znějí těžce, jsou krásně podladěné a nikam nespěchají. Pomalé zaprášené riffy se táhnou v každé skladbě a jsou opravdu procítěné. Časem se změní do nekopromisních stresujících sól, kterých není zrovna na desce málo. Rytmické kytarové sekce by mohly být do jisté míry určitě živější a silnější, ale posluchačské publikum si je i tak dokonale vychutná každým okamžikem. Opakující se kytarové akordy dodávají obskurní krásu v atmosféře skladeb. Bici Jana Kuhanena znějí silně a impozantně a vytvářejí silné zvukové stěny společně s basovou linkou. Rád bych vyzdvihl klávesové pasáže o kterých musím říct, že jsou naprosto nádherné. Znějí ponuře, nijak nevyčnívají a v každé skladbě se objeví v pravou chvíli, aby evokovaly temné cítění kapely. Unholy přesně vědí jak dodat těmito klávesovými party velkou atmosféru. Na závěr bych ještě zmínil hostující ženský zpěv jisté Tanjy Wehsely. Její hlas, zpěv a řev se naplno objeví ve skladbě Gray Blow a při jejím projevu může posluchači naskočit husí kůže. Vyzdvihnovat nebo popisovat jednotlivé skladby nebudu, jelikož si myslím, že From the Shadows je celkově vyváženým albem.

Příznivci Esoteric, Disembowelment, Thergothon, Skepticism by si tyto finské podivíny neměli v žádném případě nechat ujít.

Naprostá povinnost pro všechny nejen zasmušilé duše, které milují doom/death té nejvyšší kvality. Vzdávám hold těmto velikánům, kteří mi kdysi dávno otevřeli bránu k dalším hudebním obzorům.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mythago / 23.11.21 11:21

To je ale trochu škoda, ne? Přeci jen recenze píšeš primárně pro lidi - abys jim pomohl rozhodnout se, co poslouchat, nebo když si jen chtějí přečíst, co si o jejich oblíbené/nenáviděné desce myslí někdo jiný. Jenže ve většině tvých recenzí jsou ty myšlenky a názory ukryty pod takovým množstvím balastu a pseudoumělecké obraznosti, že se na to člověk po prvním odstavci radši vykašle (v tomhle případě už možná po verdiktu - jakou představu o albu si z té věty má čtenář odnést?). Přístup "Mám víš kde, jak to někomu vyzní...." je v případě něčeho, co děláš hlavně pro lidi, dost mimo. Autor by se měl snažit neustále vyvíjet a zlepšovat a k tomu je nezbytné naslouchat kritice. Jinak uvízneš ve vlastním světě úplně mimo realitu, jen s malým čtenářským kultem, připravujíce ovšem sebe i web o většinu lidí, kteří by ty recenze (kdyby byly seriózně napsané) mohli číst. Jeden tip do příště - zkus vynechat pár těch nesmyslných "poetických" obrazů, které nikomu nic neříkají a absolutně nesouvisejí s hudbou, a místo toho porovnat album s některou z předchozích desek kapely nebo přirovnat k nějakým jiným skupinám ze scény. Recenze na poslední Panychidu na Fobia Zine je docela dobrý příklad toho, co mám na mysli.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky