Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Při poslechu Unkilled Worker mi podvědomí nenápadně podsouvá uložené vzpomínky na Death in June nebo Current 93 – týpek s kytarou, vlastní svět a vlastní výpověď. Obecně se tyhle desky těžko poslouchají, nejsou tvořeny za účelem líbit se a prodat se, ale jako odfouknutí páry tvůrcovy, v které se není problém ztratit. Pak už zbývá jen snažit se najít cestu, která by se té autorově alespoň částečně přiblížila. Nebo to alespoň předstírat.

Nemám vůbec představu, jestli Torr kdy poslouchal Agalloch, ale ústřední motiv (jestli se to tak dá nazvat) úvodní skladby „Hostage to fortune“ se až nebezpečně blíží jedné skladbě z EP „The White“ právě od těchhle amíků, i když vliv na celkový dojem z desky to má jen minoritní, stejně jako nenápaditá záležitost „Grace (The autumn of discontent)“. Ostatně podobně bezvýrazný otisk ve mě zanechala i při živé prezentaci. Album jako takové se tváří dost jednoduše (co složitého taky vymýšlet jen s kytarou?), ale o to působivější je svou sugestivností a snahou vás nenechat v klidu. Účel nebo nechtěný následek? A není to jedno?

Do desky jsem se zkoušel párkrát dostat a stejně tak i do textů. Nepodařilo se, nakonec dostala ona mě. Tady víc než kde jinde platí, že porozumět obsahu nejde, obsah je osobní, intimní a mládeži nepřístupný a celý ten vztah „Unkilled Worker & Jirka D.“ je zkušenost nepřenosná na jiného, protože ten váš vztah může a vlastně musí být jiný. A takové desky se mi líbí, protože z nich cítím autorovo já, kroužím kolem něj a zkouším do něj šťouchnout klacíkem zvědavosti, jestli jako bude reagovat. A ono reaguje, odpovídá a tak se bereme za ruce a kráčíme to the future together.

Z pohledu zvuku je deska čistá dřevařina – tvrdá, syrová, naturální a prosta efektivnosti. Nahrávalo se, míchalo i masterovalo v Jámoru, vydavatelsky tradičně, a pokud nahrávky z tohoto studia sledujete blížeji, tenhle dílek vám do celkové skládačky s přehledem zapadne. Zapomeňte na líbivost, složité efekty, strukturovaný sound v mnoha stopách, tohle je jednoduchost, do které se sahalo jen minimálně a kdyby Torr hrál se svou kytarou u vás v obýváku, znělo by to skoro takhle. Pár hostujících stop navíc, něco postprodukčních úprav, požehnání vydavatele a přes kluky z Xvinylx směr Loděnice.

Závěrečné poznámky míří k edici desky, která vyšla jako klasicky černá, zastrčená v čistě bílém papírovém sáčku a graficky slušivém simple obalu, s přiloženým archem informací, s texty, s jednou fotkou a download klíčem pro stažení mp3 verze. Jednoduché, fajné.