Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Urarv - Substratum

UrarvSubstratum

Bhut10.5.2023
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Avantgardní black s vousy smrdícími po horror punku. Holení je prováděno velmi ostrým břitem. Nečekané, ale podmanivé dílo s pomrkávajícím smajlíkem na fanoušky DHG.

Smíchejte Misfits, staré Darkthrone, DHG, Umbrtka a Pensées Nocturnes. Šílenství? Jistě, ale jaké! Už jen doznání faktu, že za mikrofonem stojí Aldrahn, který umí působit jak velice přesvědčivě a sebevědomě, tak i dost ulítle a skutečně vyšinutě. Však jej pamatujete z řad DHG, jejichž odraz se tu zrcadlí právě díky jeho vokálu. Aktuálně však Urarv smrdí punkem a dalšími syrovostmi. A taky především tou pověstnou avantgardou, samozřejmě. Album Substratum je teprve druhé za nějakých dvacet let existence tohoto subjektu, avšak ve prospěch autorů jasně hovoří jejich vytížení v množství dalších kapel a projektů, což je pro black metal něco jako povinná disciplína. Jestli existuje kapela se stálou sestavou, která nikde jinde nehrála, tak jde buďto o úplné nováčky, nebo o fikci. Nevěřím. Ale zpátky k hlavnímu tématu.

 

Těžko hodnotit, zda celkové náměty skladeb autoři zamýšleli jako nějaký cílevědomí vývoj a do hloubky uvrtanou filozofii, ale já si spíš myslím, že si dělají jednoduše šprťouchlata ze svých ambicí a nebohého fanouška/posluchače tak možná i testují, do jaké míry bude tolerantní. Protože třeba hned první skladba Fancy Daggers je jednoduchým testem, zda projdete. Čiší z toho zábava, radost a především ten vyšinutej punk, kterej mi nejvíc sedí k The Misfits nebo k výrazu Jello Biafry. Jenže tahle punkem nasládlá jízda zdaleka nekončí. V dalším průběhu se pánové zřítí do osidel pravěkého black metalu norského střihu (takže mrknutí na jejich krajánky), kde mi nejvíc dejchá na zátylek prastará muzika ranných Darkthrone potažmo vlastně i současná verze téhle kapely. Prostě ta syrovost, živelnost a prakticky mantinely neuznávající radost z tvorby.

 

 

Důležitý a zcela nosný prvek je však v podobě té slavné avantgardy, kterou nám DHG kdysi vpálili do paměti. To, že výše uvádím ještě domácí mistry nálad Umbrtka, je odrazem právě toho sarkasmu a nebojácnosti, který od obou (Urarv / Umbrtka) cítím. Není to vyloženě hudební překrývání, ale ta práce s konstrukcí, harmoniemi a atmosférou. To tam prostě musíte cejtit. A jestli ne, tak bych se měl už nad sebou zamyslet. Za další tahle veselost může snadno nabádat ještě k přirovnávání k francouzskému těžko uchopitelnému smýšlení Pensées Nocturnes, kde bych se asi nejvíce chytal tvorby v letech 2010 – 2016. Někdo si může vzpomenout ještě na výtečné Vulture Industries, ale jejich cit mi přijde víc metalový a soustava skladeb je skoro poslechová a taková písničkovitá, což je pořád dost kostrbatý popis, ale vesmír jménem Urarv je pořád trochu jinde. Víc totiž sází na šok, volnost a neočekávatelnost.

 

Do výsledného výrazu se mi ještě hlásí ke slovu projekt LIK (tedy Lekamen Illusionen Kallet, nikoliv rovněž švédská deathmetalová banda), kde si nejvíc chrochtám blahem u alba The Second Wind a právě jeho syrový zvuk, zvláštní nálada, dotýkající se až Loits (blahé paměti) a prostě ten ořezaný hudební arsenál. Ačkoliv tu pořád vysílám nějaká přirovnání a vazby, tak věřte, že Urarv má pořád vyloženě vlastní xicht, osobitý výraz a svérázný přístup k roubování avantgarde-black metal-punku. Jejich dílo se neklíží, ale volně se noří do kůže, jako ostří při holení nežádoucích vousů, což by si měla společnost obecně trochu připomenout. Holte se!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky