Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Již na minulém albu Inversum jsme měli tu čest s dvouskladbovým materiálem, který byl rozprostřen na hodně širokou plochu a s tím spojenou škálu možností. S novým EP se severští krotitelé temných manter rozhodli obdobně. Jen tentokrát nejde o velkou desku, ale o její mladší sestru, které k dospělosti ještě nějaký ten rok schází.

Berme to jako takovou malou oslavu deseti let na scéně. Dark Buddha Rising si za tu dobu získali jméno a jejich styl uznání. A patří mezi plodné interprety, neb mají na kontě šest alb, jeden živák a teď už i EP. Jejich místo je v podzemí, kde v chodbách osvícených loučemi vyvolávají zlo a stíny zapovězení. Zde plodí svůj rituál, zde míchají lektvary, které následně lijí do plamenů, aby mohli vdechovat jejich silné aroma a bloudit ve spleti uliček. Zaříkávají, meditují, vztekle vrčí. Ve jménu temné psychedelie, zabouchlých doomových komnat a ze stěn seškrábané špíny.

Materiál pro EP byl vytvořen již v před dvěma lety. Je to takové vyčištění vlastních chodeb, něco, co zde zůstalo v koutě a muselo to být vystrčeno na zemský povrch. Něco, co nemohlo déle setrvat ve sklepích, protože to bylo příliš silné a vzpíralo se novým meditačním cvičením. Něco, bez čeho by se kruh neuzavřel.

Obě skladby k sobě vedou jisté protiklady. Nejde o jejich hudební stylizaci, ale o místo vzniku (u obou se liší) a náladovou polohu. První část nabízí těžkotonážní masáž, zatuchlou jízdu, která ve svých špínou nasáklých zatáčkách ukrývá až epicky pojaté vygradování, kde kapela náležitě předvede, co znamená smět uchopit temnotu, svírat ji a pak velebit. Ta klávesová oslava je vážně mocná. Dominantní, vznešená a přesvědčivě zlá.

V druhé části dochází ke zklidnění, k meditaci, ke hře s démony. Ať už vlastními, nebo těmi, kteří se plazí podzemím a našeptávají falešné vzkazy. Je to tiše se valící souhra psychedelie a dronujících prostor. Je to rituální představení. Celkově jsem nadšen úvodní skladbou, tou druhou už méně, protože si mne, i přes všechny dlouhé prsty podzemních bohů, úplně nezískala. Snad proto, že jsem nastaven na větší než malé množství randálu, možná, že nemám chuť vyvracet oči v sloup a oddávat se meditaci. Asi to bude tím.

Novou dvoudílnou zastávku beru spíš jako připomenutí, že Dark Buddha Rising nejsou úplně offline, že ještě vyhrábli pár minut zohavené psychedelie a pořád s ní umí přivábit ty, kteří na tomto typu špíny ulítávají. Já jsem spokojen a hraji s nimi jejich hru dál.