Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Urfaust - Einsiedler

UrfaustEinsiedler

Sarapis2.1.2010
Zdroj: mp3 promo
Posloucháno na: PC + bedny
VERDIKT: Krátké, ale za pozornost stojící dílo. Příjemná a povzbudivá ochutnávka tvorby před chystaným třetím studiovým albem kapely. Hodnocení v rámci formátu.

Velmi zajímavá nahrávka dorazila do redakce z vydavatelství Ván Records. Kapela Urfaust pochází z Holandska a její sestavu tvoří dvojice muzikantů IX (bas-, kytara, zpěv) a VRDRBR (bicí). Počátky kapely sahají do roku 2003, kdy se ještě jednalo o ambientní projekt. Postupem času a s přibývajícími nahrávkami na kontě se však její styl upravil na temný ambient doom/black, jehož aktuální podobu nám dvojice tuli-pánů představuje na EP „Einsiedler“.

Určitou nevýhodou tohoto hudebního žánru je, že navzdory okrajové pozici na metalové scéně jej mají pod svým emblémem mraky kapel a že poskládat v jeho rámci něco dohromady není zas tak „muzikantsky“ náročné. Jednoduché výrazové a vyjadřovací prostředky tvoří relativně dostupné území pro všelijaké „umělce“, ale málokdy se podaří se základními hudebními esencemi pracovat tak dobře, aby si z poslechu posluchač něco odnesl. Nálada a emoce – to jsou ústřední prvky této muziky. Bez nich to kapela může zabalit. A že takových je! S Urfaust se to má ovšem tak, že oni naštěstí nic balit nemusí, kufry můžou mít v klidu zasunuté pod postelí a veškerý jejich obsah vystavený na odiv hladovým příznivcům kvalitní hudby.


Dvojčlenná kapela = dvojskladbové EP (vychází hlavně jako 12“). Albu vévodí dvanáctiminutová tryzna „IX : Der Einsiedler“, která je doplněna kratším kouskem „Verderber“ (názvy skladeb nějak souvisí s pseudonymy jejich autorů; možná, že každý složil jednu…kdo ví, ať se přihlásí). Ingredience žánru kapela využívá maximálně ku svému (a našemu) prospěchu. Vezmu-li to z prozaického hlediska, tak Urfaust na ploše téměř dvaceti minut nabízejí zhruba 4 riffy…jako poeta však nemám co vytknout a vychutnávám si každou notu. Burzumovská atmosféra alba „Filosofem“ doplněná místy lehce kosmickými klávesovými zvuky a plochami á la Arcturus a vyšperkovaná gradující rockovou improvizací ze sedmdesátých let (konkrétně v závěru prvního songu), tak bych s nadsázkou charakterizoval tuto nahrávku. Tempo obou skladeb je pomalé, ale ne úplně funeral, jak jsou zvyklí např. příznivci Skepticism. Rytmika svou jednoduchostí a „monotónnosti“ splňuje spíše úlohu průvodce a svoje „pravomoce“ nijak nepřekračuje. Kytarovou vrstvu tvoří kolovrátkový strumming několika málo riffů a z pozadí to všechno hlídají zvukově masivní klávesy, jejichž úloha není atmosféru dotvářet, nýbrž ji vytvářet. Velkým klenotem tohoto počinu je čistý zpěv. Na typický maniakální křik ve fistulích zde taky dojde, ale především se „Devět“ snaží zpívat a jde mu to výborně. Vlastně hlavně tímto čistým zpěvem mě Urfaust zaujali na první poslech a všechno ostatní už pak šlo samo.

 

Spolehlivým spoluhráčem této nahrávky je čas, který při poslechu utíká, jako by se posluchač nacházel v jiné dimenzi reality, kde vteřinky sviští mnohonásobně rychleji než normálně. To je samozřejmě průvodní jev vnímání všeho, co člověku lahodí, ale v případě repetitivního charakteru hudby Urfaust jde o celkem neobvyklou věc, neboť podobně laděná díla se většinou pohybují na hranici udržení pozornosti. Ne však v tomto případě. Urfaust se podařilo jejich muziku obklopit silnou atmosférou – živnou půdou pro různorodé emoce a šťavnaté pocity, čímž si mě zcela podmanili. Melodický a zapamatovatelný hudební základ je tedy obalen hustou mlhou silnější melancholie, která může v období snížené sluneční aktivity nepozorovaně přejít až k depresivnějším polohám. Takže labilní osoby a milovníci sebepoškozování – mějte se na pozoru!:)


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky