Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Usurpress jsou relativně novým pojmem na metalové scéně, ale svými výplody nás zásobují opravdu vydatně. Alba, splitka, splitka, ípka. Na první pohled neznámí hudebníci (ne však žádní mladíčci), co ví přesně, jak hrát death metal. Za prvé jsou ze Švédska a za druhé - a to hlavně - mají v sestavě autora deathmetalové encyklopedie „Swedish Death Metal“ Daniela Ekerotha. Ostatně ten má za sebou poměrně plodnou hudební kariéru místního podzemí.

Zmiňuji-li death metal, musím se hned opravit. Pánové totiž efektivně mixují chrastivý death metal se sludgem a d-beatem. Myslíte si, že jdou tyto směry proti sobě? Usurpress se vám to pokusí vyvrátit. Prakticky hned v úvodní vypalovačce „The Heart of the Last Kingdom“ předvedou, kterak chytlavá může být společná seance crustově punkové rytmiky, hlubokého deathového growlu, bahnitého sludge a těžkých death metalových kytar. Vše v osvěžujícím aroma. Během úvodního songu předvedou, zač je toho loket a jedou v jedné rovině. Proto když se rozezní následující skladby, příjemně překvapí svou roztodivností. Najednou se vám dostane rychlé crustové vypalovačky i pomalé melodie. Přiznávám, že ne vždy mi k deathmetalové bestii sedí ten punkový ocas. Víc se mi zamlouvají místa, kdy se oprostí od deathových stupnic a rozjedou se po svém.

Občas mi některé pasáže vyloženě zavoní, to když opustí přímočarý postup a zakomponují až progresivně laděné libůstky. Žel čisté zpěvy, v tu chvíli nastupující a skladbě dominující, nejsou nijak valné a pro příště bych se jich vyvaroval nebo využil hostujícího slavíka. Obrázek kočkopsího dortíku pak završí předělávka „Lóthlorien“ švédského progresivního veterána Bo Hanssona. Pak si dělejte jasný názor, co vám na své nové desce Usurpress přináší! Jednoduchý, skočný d-beat, těžký death metal, sludge, akustické instrumentálky a progresivní rock. To zní podezřele, nemyslíte? Asi by to i chtělo o fous zručnějšího skladatele s aranžérským citem, který by dokázal ukočírovat tento bleší cirkus. Připadne mi, že pánové nevědí, kam se vrtnout.

Osobně mám dojem, že svoji roli zde hraje i vyšší věk, kdy kapela je na počátku své cesty, ale muzikanti, kteří přesáhli třicítku, mají každý svůj názor, ze kterého nechtějí slevit. Být to o deset let mladší dravci, věřím, že jejich deska dopadne zajímavěji. Nechci být zbytečně kritický, protože se „Ordained“ poslouchá dobře a mnohá místa mi v hlavě utkvěla, ale s odstupem a nadhledem slyším rozháraný pokus o mnohovrstevný hybrid. Holt, každý není Waltari nebo Mike Patton, u nichž se elegantně skáče ze stromu na strom, a křeče se nedočkáte.

Vrátím se k hlavní otázce, zda vůbec stojí „Ordained“ za poslech, či nestojí? Určitě ano, místa, kde se snoubí death metal se sludgem i d-beatovou chrastivou divokostí jsou výborná a vysloveně vás roztančí. Samostatná progresivní linie by také stála za hřích, mít silnějšího pěvce a jiný zvuk (ten chrastivý jí nesluší). Bohužel obě stránky Usurpress spolu nekorespondují, jsou spíše v opozici, která pak album nenakopne do anarchistické revolty, ale hodí do současné, konzumní nálady, kde se zkouší rýpat do všeho a bez dalšího čekání se hned běží jiným směrem. Někdy méně znamená více.