Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Veena - Help It To Die.

VeenaHelp It To Die.

Symptom30.11.2017
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 / Beyerdynamic DT 770 PRO 32 Ohm
VERDIKT: Táborští kumštýři na své dlouhohrající desce hrají prim, jistou rukou modelují tvary klidného rozjímání i dusných psychóz a člověku je z toho všeho zase jednou dobře na světě.

Další z nemnoha desek z českých luhů a hájů, která se nemusí v potu tváře lopotit a nadbíhat posluchačům prázdnými sliby. Táborští Veena mají místo slibů téměř čtyřicet minut argumentů, proč se tak úspěšně vyhýbají často diskutovanému fenoménu tuzemské průměrnosti. Potenciál oslovit široké spektrum posluchačů první řadovka ztrácí svým naladěním na temnější emoce lidského bytí, které roztleskají jen specifickou část publika, ale nepochybuji, že právě ta ji s chutí přijme.

 

Help It To Die. je svébytné a solidní rockové album, na které mohou být autoři po právu hrdí. V porovnání s debutním minialbem Behind Sonic Glances (2008) je aktuální deska krokem vpřed. Osmiletá pauza je samozřejmě znát a prospěla autorským i instrumentálním výkonům, které si členové mezitím trénovali ve spřízněných hudebních projektech. Baví mě sevřenost díla, které má jasně definovaný začátek v podobě svěží melodie úvodního songu Dreamwalkers a konec, co je podvědomě cítit hned z prvních tónů poslední skladby Noise In Mexico. Tomu mezi tím by ale neškodila větší dávka hravosti ve vývoji skladeb a přímočarost.

 

Ještě dnes si dobře pamatuji na své první setkání s tvůrčím duem Zeman – Buriánková ve formě kapely NOD NOD (jmenovitě šlo o píseň Soldier), kdy jsem koukal jako lesní včela na mýtině, jak umí česká klubová scéna vrátit úder. Kladně skloňovaný vokál, často srovnávaný s Beth Gibbons z Portishead, výborně pokrývá dynamický rozsah skladeb, exceluje v jemných pasážích a trošičku se utápí na pozadí říznějšího kytarového doprovodu. V průběhu poslechu se mihne několik riffů, které mně osobně nedávají dobrý smysl, ale chápu jejich účel v konstrukci skladby. Abych své náznaky uvedl na pravou míru, dodávám, že mě táborský post-punkový étos sice nesráží do kolen, ale nad gradujícím šarmem slow-core pasáží se rád zastavím.

 

Kapele foukal příznivý vítr do zad, když dávala starému materiálu nový kabát, vyjma singlu Dreamwalkers stojí zbytek skladeb na starých základech. Osmero písní funguje lépe pro náladový poslech než jako zvuková kulisa, na kterou se nechcete soustředit. Citlivější posluchač pak může být při soustředěném poslechu, silou dobře trefených emocí, vymačkán jako zralý pomeranč. Intenzitu osmi skladeb tmelí všeobecná souhra a dialog zpěvačky s kapelou. Závěrem uznávám, že čerpání životní vzpruhy z trýznivých melodií a chmurné tonality je svého druhu diagnóza, postihující minoritní část auditoria, ale i veselá povaha si s Veenou může potykat.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky