Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Vesna - Slovanská Krev (EP)

VesnaSlovanská Krev (EP)

Bhut13.10.2009
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: PC, Accord 2.1 SW 1800 EU, 2x13W + 1x30W
VERDIKT: Z popelu spolku Adultery povstalo těleso říkající si Vesna. Na úvod se hned představila přepracovaným starým dílem Slovanská krev. Nic nového čekat nemůžeme, než porci pohnaského folk metalu ve šlépějích starých Adultery.

Nově vzniklá tuzemská skupina VESNA není na scéně zas tak novým seskupením. Kapela pod tímto názvem poprvé začala tvořit roku 2007. Ovšem pravdou zůstává, že jednotlivé členy (až na houslistu, ten je zcela nový) můžeme znát z dnes již neexistujícího souboru Adultery. Kapela změnila jméno a ve studiu urobila jakousi re-edici malého EP „Slovanská krev“. Tuto placku tedy nalezneme i v diskografii samotných Adultery, která vyšla roku 2004 u Dawnart Records. EP dostalo nový kabát a několik změn. Novinka je však obdařena o dvě nové skladby. Jedná se o písně Moravská zem a Ej, Górale… Mini album v sobě ukrývá vyprávění prastarého příběhu, vyprávějícím pověst o Slavojovi. Legenda protknutá boji, vítězstvím i utrpením v jistých částech desky vystupuje coby prolog vypravěče. Důležité je zmínit se o jazyku, jenž je zvolen pro toto dílo. Kapela i vypravěč hovoří slovanským jazykem – ryzí moravštinou. Dále epos obsahuje různé efekty připomínající středověké bitvy, jízdu koní, déšť apod. Co se hudby týče, k slyšení jsou tvrdé pagan-metalové pasáže, honosné bohatýrské chorály a v neposlední řadě jemné folkové středověké melodie. Na první dojem poměrně pestré zpracování. Bohužel na povrch vyplouvá přílišná jednotvárnost a jednoduchost. Nic neočekávaného se na desce nezachvěje. Album jede své tempo, které sem-tam rozvíří vypravěčům vstup. Příliš monotónní pasáže, které občas prozáří zdařilejší melodie. EP tedy není nikterak převratné, ovšem oproti svému prvnímu zpracování zní výrazně lépe.

 

Jedničku na placce vytváří Cesta, která v podstatě ukrývá intro. Rozezní se zvuk deště, kopyt koní a projíždějícího kočáru. Po chvíli následuje prolog samotného vypravěče celého příběhu. Jeho hlas nás doprovází po zbytek alba. Vypráví o slovanském národu a seznamuje posluchače s příběhem, který se vzápětí rozdmýchá. Po malém úvodu vzduch prořízne zvuk houslí. K houslím se postupně připojí zbytek folkového orchestru a vznikne tak jakási středověká vsuvka. Druhou píseň otvírají opět oblíbené housle, jinak se jedná o celkem normální pagan-folkovou věc. Třetí a čtvrtá skladba v sobě skýtá prology vypravěčovi a středověké hudební nádechy. Zdůraznil bych pátou Brány Vogastyzburka. Dle mého názoru jde o jednu z nejlepších skladeb celého počinu. Má poměrně tvrdý charakter, melodické pasáže a vydařený refrén. Opravdu povedený kousek. Velice obdobnou záležitostí může být i sedmá Navija. Osmá skladba Moravská zem mi svou úvodní melodií připomněla ukrajinskou legendu Nokturnal Mortum a jejich píseň Perun’s Celestial Silver. Pravda zní trochu odlišně, ale nemohl jsem se ubránit pocitu, že tu melodii odněkud znám. Však také toto deja-vu trvalo jen několik málo vteřin, jelikož se skladba převtělila v jinou melodii. Závěrečný kousek není ničím jiným, než předělávkou jedné z moravských lidových písní. Jmenuje se Ej, Górale… a někteří posluchači ji jistě budou znát v podání hudebního uskupení, které si nechává říkat Čechomor. Dle mého názoru se však Česko-moravská hudební společnost s touto lidovkou vypořádala poněkud lépe.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jirka D. / 1.11.21 6:29

Však v pohodě, nemyslel jsem to nijak zle. Jen jsem od dob jedné mé učitelky z gymplu přesvědčen, že víme houbelec, co tím chtěla kapela říct a jestli tomu rozumíme správně nebo špatně. Tehdy jsme přestali v literatuře odpovídat na otázku "co tím chtěl básník říct". Ta otázka je sama o sobě položená špatně a je jedno, jestli ve vztahu k básni nebo k hudební nahrávce. Vnímání každého z nás je trochu jiné, jestli to Tvoje z aktuální Amenrou naprosto rezonuje, tak je to absolutně v pořádku. Ovšem stejně tak v pořádku, že u jiného to rezonuje míň a u dalšího třeba vůbec. Kdo má pravdu? Nikdo a všichni. A jestli to v zahraničí vidí jinak? Proč ne, může být ... třeba to psal bratranec baskytaristy z druhého kolene. Nebo prostě někdo, komu to sedlo. V zahaničí taky píšou, že máme rozlišovat 71 pohlaví (nebo kolik) a já pořád rozlišuju jenom dvě a nehodlám na tom nic měnit.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky