Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Vitriol - To Bathe from the Throat of Cowardice

VitriolTo Bathe from the Throat of Cowardice

Garmfrost11.12.2019
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Masakr v podání Vitriol je hustě variabilní. Start jak noha!

Portlandští řezníci Vitriol jsou relativně čerstvou akvizicí na deathmetalové scéně. Nicméně si už svým výtečným EP Pain Will Defien Their Death udělali dobré jméno. Při letmém pátrání vyplynulo, že existence Vitriol navazuje na death/corové Those Who Lie Beneath. Zde bude zřejmě ukryto tajemství vyspělosti kapely, která je hned od začátku na vysoké úrovni. Vitriol sází na špičkové výkony a na bestiální tah na branku, nebo násilné texty plné bolesti i nenávisti.

 

Během svého seznámení s tvorbou Vitriol jsem měl možnost je vidět hned na živo a udělat si jakžtakž obrázek, s kým mám tu čest. Velkou škodou byl přeřvaný zvuk, na druhou stranu vzhledem k jejich muzice by tichý a čistý zvuk asi moc neseděl. Sympatická je snaha narvat svoji energii i do studiové nahrávky a přesvědčit deathmetalové fans, že si mají jejich název dobře zapamatovat.

 

Vitriol

 

Debut si Vitriol tedy odbyli před dvěma lety s krátkým peklem, přesahujícím pouhých deset minut jen o fous. Nyní je na řadě dlouhohrající debut a výzva všem zarytým fans, kterým při poslechu nových jmen naskakuje kopřivka. To Bathe from the Throat of Cowardice je moderní deathová řezba plná vášně a zloby. Je to velice rychlá, intenzivní deska, ve které se najde náznak progresivního myšlení. Ale ani při nejvyšších rychlostních obrátkách a profesorské pečlivosti se nezapomíná na chytlavé riffy a ďábelské aroma. Na nudu nezbývá čas. Za což může i šikovný rytmistr Walker, který kytarovému tandemu pomáhá rozvíjet původní linii.

 

Pestrost materiálu divočí i dvojice growlerů. Basující démon Roethlisberger má hlas položený více do hloubek a kytarový řvoun Rasmussen řve jak tur. Kdo myslí, že je deska pouze masakr, myslí si správně. Nutno dodat, že masakr v podání Vitriol není pouze primitivní šílenství. Je hustě variabilní, posluchače nenechá ani chvíli vydechnout. Vše se mění každou vteřinu. Výjimkou může být šestá A Gentle Gift, kde vládnou kila, zasekávání a do nich výjezdy do blastů. Naopak ve Victim se zpomalí jen pomyslně. Ostatně hned úvodní The Parting of a Neck ukáže, zač je toho loket. Jako správný otvírák představuje všechny možnosti, co může posluchač očekávat v příštích minutách. Bubeník zde ukazuje, že patří mezi talentované drtiče, kteří narvou přechody do každé možné chvilky. Při závěrečné Pain Will Define Their Death se až tají dech. Při představě, že bych takto musel makat já, mě bolí celé tělo. Hehe. Nejdelší skladba je možná tou nejzuřivější a nejdivočejší. Končit se má pozvolna, ne tak Vitriol. Uf!

 

At the heart of it all, I do want this,
it's a torture not known to most.
I never sleep. I drown nightly.

 

 

Jednoduše se přiznávám, že mám z poslechu To Bathe from the Throat of Cowardice neskutečnou radost. Po vydání jsem si dal pořádný odstup. Po dlouhé době jsem se k desce vrátil a je to tam pořád. Za takto silný začátek kariéry by každá druhá kapela upsala duši ďáblu. Co desce vytknout? Že vás bude ze zvukového masakru bolet hlava? Že pokaždé strašně rychle uteče? Vyšší hodnocení si nechávám na příště, protože tuším velice zajímavou budoucnost a prostor pro růst.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Franta N. / 9.10.23 1:59odpovědět

S odstupem čtyř let pořád zabíjí.

Victimer / 11.12.19 17:07odpovědět

Parádní námrd, je těžké odolat!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky