Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Vitriol - To Bathe from the Throat of Cowardice

VitriolTo Bathe from the Throat of Cowardice

Garmfrost11.12.2019
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Masakr v podání Vitriol je hustě variabilní. Start jak noha!

Portlandští řezníci Vitriol jsou relativně čerstvou akvizicí na deathmetalové scéně. Nicméně si už svým výtečným EP Pain Will Defien Their Death udělali dobré jméno. Při letmém pátrání vyplynulo, že existence Vitriol navazuje na death/corové Those Who Lie Beneath. Zde bude zřejmě ukryto tajemství vyspělosti kapely, která je hned od začátku na vysoké úrovni. Vitriol sází na špičkové výkony a na bestiální tah na branku, nebo násilné texty plné bolesti i nenávisti.

 

Během svého seznámení s tvorbou Vitriol jsem měl možnost je vidět hned na živo a udělat si jakžtakž obrázek, s kým mám tu čest. Velkou škodou byl přeřvaný zvuk, na druhou stranu vzhledem k jejich muzice by tichý a čistý zvuk asi moc neseděl. Sympatická je snaha narvat svoji energii i do studiové nahrávky a přesvědčit deathmetalové fans, že si mají jejich název dobře zapamatovat.

 

Vitriol

 

Debut si Vitriol tedy odbyli před dvěma lety s krátkým peklem, přesahujícím pouhých deset minut jen o fous. Nyní je na řadě dlouhohrající debut a výzva všem zarytým fans, kterým při poslechu nových jmen naskakuje kopřivka. To Bathe from the Throat of Cowardice je moderní deathová řezba plná vášně a zloby. Je to velice rychlá, intenzivní deska, ve které se najde náznak progresivního myšlení. Ale ani při nejvyšších rychlostních obrátkách a profesorské pečlivosti se nezapomíná na chytlavé riffy a ďábelské aroma. Na nudu nezbývá čas. Za což může i šikovný rytmistr Walker, který kytarovému tandemu pomáhá rozvíjet původní linii.

 

Pestrost materiálu divočí i dvojice growlerů. Basující démon Roethlisberger má hlas položený více do hloubek a kytarový řvoun Rasmussen řve jak tur. Kdo myslí, že je deska pouze masakr, myslí si správně. Nutno dodat, že masakr v podání Vitriol není pouze primitivní šílenství. Je hustě variabilní, posluchače nenechá ani chvíli vydechnout. Vše se mění každou vteřinu. Výjimkou může být šestá A Gentle Gift, kde vládnou kila, zasekávání a do nich výjezdy do blastů. Naopak ve Victim se zpomalí jen pomyslně. Ostatně hned úvodní The Parting of a Neck ukáže, zač je toho loket. Jako správný otvírák představuje všechny možnosti, co může posluchač očekávat v příštích minutách. Bubeník zde ukazuje, že patří mezi talentované drtiče, kteří narvou přechody do každé možné chvilky. Při závěrečné Pain Will Define Their Death se až tají dech. Při představě, že bych takto musel makat já, mě bolí celé tělo. Hehe. Nejdelší skladba je možná tou nejzuřivější a nejdivočejší. Končit se má pozvolna, ne tak Vitriol. Uf!

 

At the heart of it all, I do want this,
it's a torture not known to most.
I never sleep. I drown nightly.

 

 

Jednoduše se přiznávám, že mám z poslechu To Bathe from the Throat of Cowardice neskutečnou radost. Po vydání jsem si dal pořádný odstup. Po dlouhé době jsem se k desce vrátil a je to tam pořád. Za takto silný začátek kariéry by každá druhá kapela upsala duši ďáblu. Co desce vytknout? Že vás bude ze zvukového masakru bolet hlava? Že pokaždé strašně rychle uteče? Vyšší hodnocení si nechávám na příště, protože tuším velice zajímavou budoucnost a prostor pro růst.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Franta N. / 9.10.23 1:59odpovědět

S odstupem čtyř let pořád zabíjí.

Victimer / 11.12.19 17:07odpovědět

Parádní námrd, je těžké odolat!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky