Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
VNV Nation - Noire

VNV NationNoire

Ruadek14.3.2019
Zdroj: Flac
Posloucháno na: FiiO X3 + Audio-Technica ATH M40X
VERDIKT: Nová deska je slušnou porcí future-popu / EBM od kultovky, která tímto potvrzuje, že chce být nadále součástí scény. Na druhou stranu už VNV Nation nepřichází naprosto s ničím novým, což je po minulé desce docela škoda.

Londýnská kultovka VNV Nation je už letitým matadorem EBM scény, futurepopu a celkově této syntezátorové scény. Jsou to "devadesátkové děti" silné éry, která se začala formovat začátkem osmdesátých let a v prakticky nijak výrazně změněné formě se od jejího vrcholu drží ve stále stejném vyznění dodnes. Ačkoli už na všechno zbyl jen jediný člen, Ronan Harris. K něčemu takovému měli blízko prvotní Nine Inch Nails (Pretty Hate Machine), vzešli z toho a dodnes tím tepou Front Line Assembly a ve své době i takoví Ministry, Revolting Cocks a další. VNV Nation jsou ale především future popem v krystalické podobě, svým způsobem už kult s neochvějným statusem hitmakerů, stojící na relativně tvrdých beatech a nezaměnitelném projevu Ronana Harrise. Tenhle týpek už nám sluchovody oblažuje pěkně dlouho, v dnešní době už padesátník, příslušník generace, která tady mnoho začala. A jeho VNV Nation vydali desátou studiovku.

 

Noire má temný obal, stylový, retro. Přesně takoví jsou VNV Nation od desky Of Faith, Power and Glory z roku 2009 (větší orientace na retro design a koncept). Ta deska je dodnes výborná, tepe to podobně jako na následující Automatic z roku 2011. Většina skladeb postavená na tepu beatu, Ronanově zpěvu a agresivnějších aranžích. Noire si razí stejnou cestu, jakou si razili a razí už pěkných pár let. Hitmakerový počin Empires, na kterém jsem je kdysi objevil (ta deska vyšla v roce 1999, což je už neuvěřitelných 20 let) zůstává nadále nepřekonán v celkovém dojmu. Asi je tam i ta trocha nostalgie mých mladších let, což se už u kapel, co jsou tady od devadesátek, prostě musí tak brát. Určité staré desky si získají jisté výsadní postavení. Noire je deskou již tradičně temnou, nepřekračuje v zásadě žádný stanovený mantinel, všechno se jeví jasně navrženo. Je faktem, že po minulém počinu, který byl a dodnes je něčím velmi speciálním, je nová deska prakticky až moc ve stejných kolejích a na místě. Retro inovátorská deska Resonance: Music For Orchestra Vol. 1 je totiž čímsi, co dosud žádná kapela tohoto typu nikdy neudělala. Totiž napsat skladby pro orchestr, ponechat jen hlas a rearanžovat tvorbu VNV Nation do nového monolitu. Spolu s krásným přebalem a jiným přístupem to byla pecka.

 

 

Noire zní jako pokračovatel Transnational a Automatic (a dalších počinů). V temném odéru odvrácené strany synth-popu tu nadále tepou beaty, které kapela nehodlá přizpůsobit ani trochu současnosti a jede dál ve svém stylu od první do poslední sekundy desky. Jako recenzent a letitý fanoušek vlastně nevím, zda-li je to pozitivum nebo ne. Nechci po Ronanovi změnu, která k tomuto stylu vlastně ani moc nepatří, zároveň je ale škoda, že nepokračuje v nastaveném experimentu, jaký si dal minule. Trochu s tou muzikou pracovat v jiném provedení. A nemusím nutně slyšet všechny jejich staré skladby v novém hávu. Trochu bych dal za příklad Neuroticfish, kteří se do toho opřeli moderněji a do své tradiční tvorby dali nové vlivy, trochu současnějších postupů a byla to pecka.

 

VNV Nation s novou deskou nikoho nepřekvapí, nikam se neposune, zároveň se ale jedná o tradičně skvělou práci. Z této temné tvorby paradoxně srší slušná dávka pozitivní energie, tak jako z mnoha jejich souputníků, a to se počítá. Poslední skladba utichá a já vzhlížím k další, jedenácté desce. Pokud bude stejná jako tato, nebudu si vyloženě zoufat, ale něco jako více změn, i drobných, bych přivítal... 

 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Gotty / 7.10.20 11:04

Zrovna jsem tu desku doposlouchal do konce na jeden zátah. Tohle album vzbudí rozporuplné reakce asi u každého. Pokud by to bylo první album ,které bych od Bigbosse slyšel, asi bych další jeho alba či tvorbu Root dobrovolně nevyhledával. S autorem recenze souhlasím v tom, že pokud nejste příznivci Bigbossovo názorů a jeho další tvorby, líbit se vám to prostě nebude!!! Tedy aspoň kvůli textům, protože je prostě nepochopíte, když si o Jiřím něco málo nezjistíte. I když se přiznám, že té "pochmurnosti" je tam zbytečně moc a ty fráze moc zpěvné a zapamatovatelné nejsou. Je to prostě rockový soundtrack/ recitál, který se bude dobře poslouchat po tmě při svíčce a s flaškou vína. Obsah je prostě pro skalní fans Bigbosse, přátele a jiné zasvědcené. Dobít hitparádu s ním určitě nechtěl. :D Musí k tomu tak autor recenze přistoupit. Měl ji psát někdo, kdo tvorbo Bigbosse aspoň trochu sleduje, určitě by taky nepsal kladně, ale aspoň by si odpustil pasáže, které do seriozního článku nepatří.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky