Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Vörnir - Av hädanfärd krönt

VörnirAv hädanfärd krönt

Garmfrost25.11.2025
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Bestiální hledání neznámého prostoru lidské psychiky.

Vörnir je další z ohromné řady projektů dobře sehrané party švédského, islandského či amerického podzemí. Pánové Swartadauþuz, Alex Pool (zde účinkující pod jménem A. Woldaeg), Rory Flay (zde War, jinak zejména Collier d'ombre) a H.V. Lyngdal spolu vyprodukovali nejeden zajímavý počin. Naposled např. pod hlavičkou Osgraef nahráli vynikající album Reveries of the Arcane Eye. Kdo by čekal, že se budou opakovat či se dokonce vyčerpají, plete se. Zatím. S ohledem na množství projektů a nahrávek všech jmenovaných to nevypadá, že by se studnice nápadů chystala vyčerpat.

 

Av hädanfärd krönt není ničím výjimečným a lepším než ty ostatní, nicméně je dalším prvotřídním dílem, které stojí minimálně za pozornost příznivců projektů těchto multitalentovaných muzikantů. Jak je zvykem zmíněných pánů, trochu si promíchali nástroje, zpěvy a ambience, tedy hlasovou atmosféru nabídl Swartadauþuz za podpory H.V. Lyngdala. Alex hraje na baskytaru s kytarami, War na sólovou kytaru, Swartadauþuz nahrál také nějaké kytary, a za bicí sedl hostující borec, ukrývající se pod iniciály K.P.

 

Na Vörnir jsou mnohaleté zkušenosti vskutku znát. V pateru skladeb popustili uzdu svým démonům. Blackovou avantgardu promísili ambientními složkami, disonantní vazby nechali protknout atmosférickými vrstvami. Ačkoliv se Av hädanfärd krönt zdá natolik nelidským dílem, nápady i způsob provedení je natolik atraktivní, že je radostí takovou nahrávku poslouchat. Rád zapomínám, že se jedná o dílo hudební, kdy mě dostává do jiných dimenzí a vesmírů.

 

Av hädanfärd krönt je zvláštním mixem brutality, která se neštítí deathové robustnosti, blackové bestiality nebo dark ambientu. Tento koktejl není proveden běžnou formou, pánové si hrají a posunují běžné. V případě Vörnir jdou přes hranu i svých dosavadních možností a schopností a kupodivu jim to jde nebývale lehce. Vokály rovněž nejsou běžně pojaté. Oba pěvci se doplňují v nelidských skřecích, Swartadauþuz se drží v hlubších a ponuřejších polohách. Stíny proplétající se hudebními i pěveckými liniemi vyvolávají zvláštní energii, s níž se bez problémů můžete nechat unést pryč z naší dimenze. Závratě vyvolávají pády hluku do tichého prostranství, kdy s úděsem hledíte, kam až můžete padnout.

 

Rád bych hledal smítko na pozlátku, leč nenacházím smítko ani pozlátko. Album je upřímným výtvorem momentální halucinace. Není pouze dotaženým prostředkem zkušených matadorů. Tyto borce hudební šílenství bez debat fest baví. Naprosto přesně ví, jak docílit svých představ, ale to, že to ví, je nesvazuje profesionální slepotou. Stále je cítit nadšené tápání, hledání a radost z naleznutí. Bestiální hledání neznámého prostoru lidské psychiky v Av hädanfärd krönt je prvotřídním zážitkem s dlouhodobým dopadem.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky