Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Vous Autres - Sel de pierre

Vous AutresSel de pierre

Victimer19.11.2020
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Zlomená krása dávkovaná ve své podstatě i mutaci.

Tajemná dvouhlavá hydra Vous Autres se jeví jako velmi agilní těleso. Za svůj jepičí život poslala ven už druhé album a my můžeme pouhý rok po debutu srovnávat. Novinka Sel de Pierre si vůči debutu vystačí s mnohem skromnější stopáží, což jenom kvituji, protože s první deskou to bylo v tomto ohledu docela na dlouhé lokte. Šest nových skladeb lze strávit podstatně lépe, navíc když deska sama o sobě působí sevřeněji.

 


Abychom si Vous Autres blíže představili, musíme si propojit zbytky black metalu, doom a industrial. Právě mezi tyhle tři styly bych kapelu s nutnou nálepkou "post" postavil. Z jedné strany jsme na dostřel Blut Aus Nord (případně Yerûšelem), a z té druhé třeba dalším krajanům Regarde les Hommes Tomber. Tady to bude ale čistě v náznacích, protože zmiňovaní jsou o dost větší náklep a mají daleko blíž ke spojení black metalu a hardcoru. Což není případ Vous Autres. Další přirovnání? Co třeba reminiscence na Terra Tenebrosa? Možná, jen bez té ohavné monstróznosti, ale čistě náladově. Hm...


Hudba Vous Autres je psychotická, narušená krása, taková soukromá laboratoř moderní skepse. Sel de Pierre polyká industriální vlivy omývané košatou atmosférou s depresivním tlačením na podvědomí. Je to taková automatická apokalypsa či post gotická mystika v neprostupném vakuu. Navíc, čas od času s proplétajícím se hnisem zdegenerovaného sludge metalu. Tohle album je celkově dost kybernetik, jako by umělá inteligence hrála temný bigbít a ničila zaběhlé standardy.


Jako by to krásné bylo jen pozadím krutého příběhu, zastřenou dětskou vzpomínkou na bezstarostnost, kterou zachvátila realita a rychlost dospívání v tomto divném místě zvaném svět. Bohužel se zdá, že současnost má navrch a ta milá nostalgická chvíle je jen promítáním na plátno. Epizodou naděje v dusotu nicoty. Příběh Sel de Pierre nabízí různá spojení a celou škálu pocitů, přesto však působí hermeticky a introvertně.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/vous%20autres.jpg


Co se týká jeho zvukové podoby, jsem schopen brát ten syntetický podkres velmi benevolentně, ale při některých atacích nejde než krčit obličej, neb je mu velmi ubližováno. Je to zkrátka rachot a někdy za hranou snesitelnosti. Jinak jsem hudebně i pocitově naladěn na podobnou vlnu destrukce. Vous Autres dokáží rozehrát a stejně dobře schovat hned několik momentů, které chtějí uvést do transu. Proč se tak ale nestane, sám nevím. Vždycky je pohltí plastická tma a dusno. Závěrečný ševel přírody je jen kontrastem a tichým sbohem.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

asphyxia / 30.11.21 12:23

To mám radost, že zrovna pod tímhle albem se rozvinula takováhle diskuse o přístupu k psaní, kterou shodou okolností vedeme s Lomikarem už asi od roku 2016. Při poslechu Kwade Droes minulý týden v noci při cestě domů jsem si zrovna říkala, jestli a jakým způsobem bych byla schopná někomu druhému popsat, jak to zní. A při pokusu pojmenovat to jsem upřímně tápala prázdnými rty. Pro mě podstata toho, co chci od hudební recenze, je přiblížit danou hudbu čtenáři, ať už jakýmikoliv prostředky. Obkreslit ji slovy. Victimerova recenze mě potom o to víc potěšila, nakolik naplnil nelehký úkol vytvarovat prožitek z poslechu takovéhle sonické anomálie do slov; a nakolik skrze jazyk, jaký zvolil, ukázal, jak ta hudba "vypadá". Rozumím očekávání čtenáře, že při čtení jde primárně po rychle identifikovatelných tagech typu žánr, příměrech k jiným kapelám nebo pokusech zasadit album do specifické hudební rodiny či období, které mu pomáhají okamžitě se zorientovat. Ani jeden přístup nevylučuje druhý, pokud jsou podpůrné při cestě vystihnout hudbu, jak jen je to možné. Nicméně u komplikovanějších či komplexnějších tvarů je podle mě nezbytné až za vrstvu faktografie, do lóru imaginace, sáhnout, protože běžné reálie prostě nestačí. Victimerův styl pak ve výsledku nevnímám jako upocenou snahu o verbální exhibicionismus, ale naopak mi pomohla pojmenovat bizarní kompozice neuchopitelného charakteru, kompozice ze světů nehumánních a (kdybych použila slova strýčka Lovecrafta) vymykajících se popisu. Takže díky!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky