Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Letošní únorové sněhy a následná tání měla několik kmotrů. Patří mezi ně i norští Vreid a jejich novinka křtěná jménem Welcome Farewell.

Vreid jsem si v jejich počátcích celkem oblíbil, ale s léty se dostavila znuděnost reagující na jejich jednoduchou a opakující se podobu black´n´rollu, kterému chybí nějaká hlubší podstata. Projevilo se to už na jejich posledním koncertě v Brně na Melodce, tuším v roce 2010, kdy předvedli set jen průměrné kvality a už tehdy jsem jen těžko hledal něco, zač bych jim upřímně zatleskal. A tak ani k novému albu nebyl důvod přistupovat jinak a pod řídkým, rezatým vousem jsem špatně skrýval despekt mísící se s malou, přesto neutuchající nadějí. Nyní je však jasné, že sny i nadále nenachází půdu, kde by se úrodně vzňaly a jejich vyhlídky vidím maximálně na trpěnou jarní plevel.

Welcome Farewell má podobu veselého a skočného heavíku, který je kolorován nečistým chrapotem upomínajícím minulé časy, kdy kapela výrazněji tíhla k blacku. Tempo nejednou odkazuje až někam k německým rychlo a silo/metalistům a to už rychle klikám o skladbu dál. Nic moc na albu nevidím. Nabízí pramálo nového nebo zajímavého. To, že s blackem tady už moc nepochodíme, by nebyl ani takový problém, kdyby… Kdyby nám ovšem Vreid nabídli adekvátní náhradu, směr, který by černé kořeny suverénně nahradil. Nyní nám kapela servíruje nemastnou a neslanou směs řady stylů, která je ve výsledku pouze třetím odvarem slabé kávy. Za této situace se mi nedaří do alba ponořit, protože nemá hloubku a poslech mi tak připadá jako plácání se v brouzdališti pro mrňata.

Bilanci kapele nevylepšuje ani obal. Naivní a kýčovitá kresba by snad ustála kritiku u mladé, nevyzrálé kapely, ale v tomto případě působí jako pěst na oko. Pryč jsou časy, kdy Vreid holdovali uniformnímu vzhledu s jasnými symboly. Aktuální, trapně pohádková kresba odkazuje buďto na senilitu ještě mladých lidí, nebo na naprostý odklon od jednou vyměřeného směru. Co je k tomu vede, netuším. Jak má potom vypadat hudba? Tak snad jen ti, kdo si touží rozjasnit myšlenky něčím lehkým, co nechtějí pátrat a v hudbě nehledají nic víc než zvuk, mohou uvítat tuto desku. Je „veselá“, velmi lidová a umím si představit, že si ji pustí kamarád na svatbě. Ať se tetky pomějou, hlavně že mladejm se to líbí. Ony by se, myslím, taky moc nedurdily. Jinak je to deska marná, zbytečná a jalová.