Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Vypsaná Fixa - Krásný smutný den

Vypsaná FixaKrásný smutný den

Jirka D.20.10.2014
Zdroj: fialková 12" gramodeska
Posloucháno na: Ortofon 2M RED / ProJect XPression III / ProJect Phono Box SE II pre-amp / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Další deska Fixy, v něčem tradiční a nepřekvapivá, v jiném naopak odlišná a poznatelná od historie.

Nevím, proč mám pocit, že bych se hned v úvodu recenze na novinku Vypsané Fixy měl začít ospravedlňovat a vysvětlovat, že VF není žádná popina a že by si vaši pozornost zasloužit mohla. Že je Fixa populární? A že Márdiho milují všechny ty fanynky s pentlí ve vlasech? Pokud v tomhle vidíte problém vlastního přijetí kapely a pokud se raději poohlížíte po něčem zlejším a podzemnějším, je to samozřejmě vaše volba. Stav věcí se má tak, že Fixa si na žádné zlo nehraje, hudbou spíš baví a ohledně toho undergroundu – jak byste ho v kontextu dnešní doby definovali?

 

Nová deska stejně jako ty předchozí v mnohém překvapuje a v mnohém sází na ověřené jistoty. Mezi ty lze bez váhání zařadit zpracování gramodeskové edice, která je vyvedena v duchu předchozího alba (jednoduchý obal, čtyřstránkový inlay 12“ formátu, těžký barevný vinyl a barevná vnitřní kapsa, plus nějaké drobnosti navíc) a která svým zpracováním patří k tomu nejlepšímu, s čím se pod značkou „czech made“ můžete setkat. Mejlovic grafika mě sice neoslovuje, ale to je samozřejmě můj problém. Dlužno dodat, že Fixa si náklad desek financuje a vydává sama prostřednictvím vlastního podniku San Peigo Records a peníze vámi utracené jdou podle všeho zase kapele. A to mi přijde fajn.

 

Další plus mínus jistotou je hudební obsah, který Fixa nemá potřebu nikam posouvat, ať už z důvodu uvědomění si vlastních možností nebo z prostého faktu, že fanoušci kapely očekávají své jisté a měnit by znamenalo ztrácet. Je to samozřejmě mince o dvou stranách a rozebírat ji nějak víc asi postrádá smysl - diskuze by to byla dlouhá a argumenty jsou všeobecně známé. K poslechu jsou tradičně skladby rychlejší a výrazné, ale i lehce přeslazené, které mi pod nos dvakrát nejdou a které jednoznačně cílí na všechny ty náctileté slepice z facebooku. Na druhou stranu mám oproti Detailům dojem, že podobné infantilní happy skladby ubyly, nálada je převážně umírněná až melancholická a kromě několika výjimek se Fixa prezentuje v trochu jiné poloze než na předchozí desce. Menším překvapením může být snad jen zařazení „Karma je Mike Tyson“, která je v kontextu Fixy zahraná poměrně ostře a pak závěrečné „Šúrka mikrofón“, která mi zase do ujetosti Fixy zapadá dobře. Poslední velkou jistotou, kterou zmíním, jsou Márdiho texty; mám je rád a neptejte se mě proč.

 

Gramodeska Krásný smutný den

 

Mezi překvapení každé nové desky, které vždy čekám sice napjatě, ale i s jistou dávkou nejistoty, bývá zvukařská a producentská práce. Fixa za dlouhou dobu svého fungování vystřídala kdekoho a kdeco, od spolupráce s Petrem Fialou a Petrem Slezákem, přes Dušana Neuwerta, výlet přes La Manche, studio Sono, až po Ondřeje Ježka a jeho Jámor. Aby to nebylo tak úplně snadné, jednou sedí Ondřej na židli producenta a zároveň se u něj nahrává, míchá, nebo masteruje, po druhé se úlohy přerozdělí jinak a výsledek bývá pokaždé jiný.

 

Řeknu to asi tak – po zvukové stránce mě nová deska zprvu nebavila ani dost málo a první přehrání byla celkem podpásovka. Zvuku chybí život, jiskra, je neprůbojný, jaksi zastřený a vůbec nefunguje ve výškách (činely, xylofon atp.). Vzhledem k tomu, že se stejně jako u Čtyřech sluncí nahrávalo v Jámoru, tipl bych to na problém v masteringu pro vinyl (CD vrstvu jsem neslyšel), protože Čtyři slunce mě docela baví. Postupem času jsem si ale ke zvuku s výhradami cestu našel, a to především ve srovnání právě s předchozím LP „Detaily“, jehož roztrhaný a rozzrněný projev rozhodně není něčím, čím by se mohlo studio Sono chlubit. „Krásný smutný den“ zní o poznání naturálněji, bicí jsou vykresleny uvěřitelně a Márdiho hlas civilně, což mi do kontextu Jámoru zapadá a ve výsledku těší. Cesty vpřed tu ale stále jsou.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Milan "Bhut" Snopek / 6.11.14 8:30

Určitě bych nezapomínal na zcela prvotní dílo MFKR (1996), které osobně řadím na vrchol jejich všemožného snažení, ačkoliv jej stvořilo výrazně odlišné složení kapely. Následující dvě alba Slipknot a Iowa stavím na roveň. Nejspíš kvůli tomu, že na Iowa jsem je poznal. S příchodem Vol.3 můj zájem citelně propadl, avšak stále tuhle desku zkousnu. Zbytek už jde zcela mimo mě, včetně této novinky. Chybí mi tu především přínos hracího umu Joeyho, jeho bicí jsem vždy s radostí sledoval...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

David / 22.10.14 0:05odpovědět

Akorát se mi to tady točí:-) bavím se jako vždy... deska potichu, volume doprava, zvuk je jiný, ale proč ne:-)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky