Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Wardruna - Runaljod - Yggdrasil

WardrunaRunaljod - Yggdrasil

Bodin4.5.2013
Zdroj: flac
Posloucháno na: PC
VERDIKT: I druhé pokračování této trilogie vás provede tajemným světem run. Stačí jen zavřít oči a naplno se nechat pohltit tímto hudebním příběhem.

Po velmi kladně přijatém debutovém albu "Runaljod - Gap Var Ginnunga" se Wardruna hlásí po čtyřech letech s druhou částí své avízované trilogie. S prvním albem tito uctívači pohanských božstev a runového písma zapůsobili a poodkryli svůj hudební směr k oslavě starobylých tradic. "Yggdrasil" navazuje přesně tam, kde poslední album skončilo, a opět se zabývá jednotlivými runami staršího futharku. Wardruna ke svému vyjádření hudby i nadále používá tradiční staré norské nástroje, jako jsou bubny potažené jelení kůží, kozí roh nebo ústní harfa, které doplňují další zdroje zvuků přírody, namátkou šum stromů, tekoucí voda či vítr. Všechny tyto prvky jsou pečlivě tkané do bohaté hudební krajiny a jsou doplněné výbornými melodickými a sborovými zpěvy či šepoty, které jsou prezentovány ve staronorštině, znějí majestátně a velmi zapadají do hudebního konceptu.

 



Hlavní mozek kapely, multi-instrumentalista a skladatel Einar "Kvitrafn" Selvik, společně s doprovodnými vokalisty Kristianem Espedalem (Gaahl) a Lindou-Fay Hellou, vytvořili  nádherné pokračování toho co začalo na prvním albu, aniž by se nějak zásadně jednotlivé motivy opakovaly. Vše jasně ukazuje, že Kvitrafn přistupuje k severské mytologii a k runovému písmu hlouběji, než je tomu u jiných pohanských kapel. Co se týče podstaty textů, nejsem schopen přeložit a pochopit naplno jejich význam. Vše ale nahrazuje fascinující síla hudby, pomocí které nám předává určité poselství. Celé album má velmi dobrý a přirozený zvuk, všechny nástroje i zpěvy jsou jasně čitelné a dokáží posluchače vtáhnout.


Nebudu analyzovat jednotlivé skladby, ale přesto bych vyzdvihnul některé, co stojí za zmínku. Jednou z takových písní je "NaudiR". Začíná velmi pomalu a klidně, má velmi zajímavou strukturu a s blížícím se závěrem také vynikající vokály. V dalších dvou, které bych rád zmínil -  "Ingwar" a "SolringeR" - dominuje ženský hlas, který doplňuje zpěv Kvitrafna a Gaahla. V předposlední skladbě "Sowelu", která začíná zvukem koní, je slyšet nepatrné zrychlení (berte s rezervou), doprovázené impulzivními perkusemi a vkusně překrývaným mužským a ženským zpěvem.

 



K poslechu "Yggdrasil" budete potřebovat správnou náladu a soustředění, protože tohle album od posluchače vyžaduje pozornost. Odměněni zato budete mnoha magickými momenty, které 11 skladeb na tomto albu nabízí. Pokud jste již slyšeli předchozí album, nebudete ničím překvapeni. Skladby vám můžou znít v podstatě velmi podobně, jen pár prvků a seancí se trochu liší. Tak či onak, "Yggdrasil" vás okouzlí zcela unikátním a autentickým světem, který dělá z Wardruny jednu z nejzajímavějších kapel současné (neo)folkové scény. Nutno podotknout, že se na albu objevili a písně tak obohatili zajímaví hosté, jakými jsou proslulý islandský skladatel Hilmar Orn Hilmarsson, nebo přední zpěvák Rímur Steindór Andersen.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ruadek / 27.6.13 22:51odpovědět

Dostal jsem se k němu až tento měsíc a musím uznat, že tohle album je geniálním dílem po všech stránkách. Takhle jsem se na dobové hudbě "nepopásl" už hodně dlouho. Ano, skupina jde skutečně do hloubky. Má to melodii, je v tom cítit pohanský okultismus až šamanství a základem je promakaná perkusní metelice. Smekám, pánové. Adepti na album roku 2013 se rozrůstají i nadále.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky