Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Warmrain - Back Above The Clouds

WarmrainBack Above The Clouds

Jirka D.23.7.2019
Zdroj: 2CD v jewel case se slipcase (# RAIN002CD) // promo od agentury Creative Eclipse PR
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82 // PC / Beyerdynamic DT 770 PRO 250 ohm
VERDIKT: Warmrain se na své první dlouhohrající desce rozhlížejí dost nejistě a jediné, co se jim zatím daří, je kopírovat jiné.

Jsem vždycky trochu obezřetný, když se o některé desce v řečech kolem ní píše „must have“, protože mi to přijde spíš jako takový zoufalý pokus dodat váhu něčemu, co by samo o sobě bojovalo o svou existenci těžce. V případě desky Back Above The Clouds byla tato poznámka doplněna tím, že jde o „must have“ nahrávku pro fanoušky Stevena Wilsona, Pink Floyd a good prog rock, a k tomu bylo připojeno pár honosných citátů z recenzí jejich prvního EP Absent Friends. To vyšlo v roce 2011 a od té doby bylo u Warmrain téměř ticho. Což není žádná sláva.

 

Warmrain band

 

Na druhou stranu se po osmi letech Warmrain vytasili hned z 2CD albem, i když správně bych měl používat singulár a psát vytasil. Za touhle kapelou s tak pěkným, hřejivým názvem stojí především Leon Joel Russell, pod čímž si lze představit autorství hudby, celkového konceptu, příběhu a tak dál. Trochu jako Wilson na sólové dráze, což je ale připodobnění, které žádný další hlubší obsah nemá. Ten příběh a koncept nezmiňuju jen tak náhodou, protože konkrétně pro tuhle desku jde o výchozí bod, jak k ní přistupovat a jak ji začít chápat. Ono mezi námi - nic jiného ani nenabízí a je vůbec otázkou, jestli ta téměř až esoterika ukrytá v konceptu je nějakým způsobem pro posluchače důležitá nebo přínosná. (Všechno si můžete nastudovat na vypiplaných webovkách souboru v záložce concept ZDE.)

 

Z celkové prezentace kapely a nahrávky je zřejmé, že Russell má všechno hluboce promyšlené a nejde jen o pár náhodných písniček pro nic za nic. Na tomto místě nechávám stranou, že na zadní straně obálky chybí v tracklistu prvního CD jedna skladba, a budu se soustředit hlavně na hudbu. Tak především - Russellův rukopis není jeho vlastní, ale pečlivě okoukaný u jiných. Ve škole by dostal černý puntík, dostane ho i tady. První jméno - David Gilmour. Snaha přiblížit se jeho zpěvu a kytaře je až zarážející, místy trapná. V prvním případě se to celkem daří, neb Gilmour nikdy nebyl zpěvák non plus ultra, v případy kytary je to parodie. Jméno druhé - Pink Floyd. Russell se snaží hodně kopírovat floydovský zvuk, což asi neumím popsat nějak jednoduše slovy, ale pokud máte Floydy naposlouchané a pustíte si Warmrain, budete se červenat až na zadnici. Jméno třetí - Anathema. A konkrétně Anathema na rekreaci, akustická, utahaná, samozřejmě z pozdnějšího období, třeba plus mínus kolem desky Falling Deeper (2011). Oproti všem zmíněmým má ale Warmrain jednu zvláštnost, a to že až k nesnesení nudí.

 

Docela dobře si vzpomínám na první poslech, k němuž jsem přistupoval pod dojmy výše citovaných doporučení celkem s očekáváním a úvod první skladby toto napětí slušně podporoval. Pod povrchem kytarových melodií probublávalo napětí, z něhož jsem čekal, že vzejde energický a široce rozevřený prog rockový zážitek, ale nestalo se tak v úvodní skladbě a jak jsem měl později zjistit, nestane se tak ani ve skladbě žádné další. A teď si vemte, že v součtu mají oba kotoučky přes 90 minut - devadesát (!) minut naplněných muzikou založenou na akustické kytaře a zpěvu Leona Russela. I taková floydovská Wish You Were Here proti tomu zní jak progresivní hymna. Takže stejně jak před poslechem bylo očekávání docela vysoko, tak s postupujícími minutami upadalo a upadalo, a to až do té míry, že každému dalšímu poslechu předcházela chvíle přemlouvání sebe samého, že poctivou recenzi nelze spáchat bez poctivého poslechu. A tak jsem poslouchal...

 

 

... a s dojmy to šlo dolů a dolů. Nejen že jsem neobjevil hudebně nic skutečně podnětného, ale postupně mě album začalo nudit a v závěru naprosto ... no prostě se mi nelíbilo. Jistý moment zvýšeného zájmu znamenal přesun z poslechu „na bedny“ do sluchátek, v nichž se naplno ukázalo to, co šlo už celkem dobře tušit - zvukově žádná výhra, za Pink Floyd o světelný rok. Problém je hlavně v tom, že někdo zvukový záznam slušně ořízl a ten se ve výraznějších momentech ochotně rozpadá, nejvíc v případě bicích, které při každém razantnějším úderu udělají ve sluchátkách hlasité „křach“ ... což tak nějak asi souzní s tou hudbou plnou melancholie a citlivých stránek lidské duše.

 

Takže jsem nakonec došel do fáze, když jsem si říkal proč? A jestli to má nějaký smysl, když je tu po ruce tolik dobré hudby? Nemá. Přesně tak.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky