Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Wastage - Slave to the System

WastageSlave to the System

Jirka D.5.12.2015
Zdroj: CD v jewel case (# SLP.015.0132) // promo od kapely
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Debutní deska Wastage zdatným způsobem ztvrzuje stávající metalová pravidla, ale nové či vlastní pohledy nepřináší. Mnohokrát citovaná slova o dobře odvedeném řemesle si klidně dosaďte i sem.

Slovenští Wastage jsou z Košic a určitě nebude naškodu si v úvodu recenze zopáknout trochu teorie. Kapela má za sebou dva roky fungování, ale její členové současně předchozí zkušenosti z jiných projektů, takže její novost nejde ruku v ruce s nezkušeností. A slyšet to rozhodně je. Dnes probírané album vyšlo na americkém podzemním vydavatelství Sliptrick Records a po předchozím, rok starém EP „Right Now“ jde o první long-play desku kapely. A pokud jde o žánr, kapela sama sebe řadí do thrashcoru, tedy k muzice na pomezí metalového ostří a hardcorové dravosti, za níž si klidně dosaďme vlivy NY scény.

 

Pokud vaše první myšlenky patřily současné tvorbě Maxe Cavalery (a je celkem jedno, o kterém jeho projektu se budeme zrovna bavit), nejste tak daleko od pravdy. Aspoň částečně. Pokud jste vzpomněli jejich krajany Čad, od pravdy budete dál. Čad staví víc na HC a řekl bych, že i myšlenkově reprezentují trochu jinou scénu. Wastage jsou víc metaloví, díky dvěma kytarám hodně hutní a především v úvodním songu desky Away From Darkness velmi přímočaří a ne nepodobní právě Cavalerovi či jednodušeji zahrané Sepultuře. Tenhle dojem vám vydrží většinu hracího času a z něj pak budou pramenit celkem zásadní, ale velmi logické pochyby – především ty o původnosti (není vlastně žádná) a o skladatelské nápaditosti (ani té není moc).

 

Situace ale není čistě černobílá a při pozornějším poslechu lze zachytit snahu vymanit se z načrtnutého jednoduchého receptu a ten okořenit o další vlivy a postupy. Wastage evidentně patří mezi řadu dnešních kapel, které se obdivují vícestrunným kytarám, rytmické sekané a v menší míře i náznákům disharmonie. A právě tudy hledají únikovou cestu z thrashcorového stereotypu. Ani tady nelze být na pochybách, odkud vanou inspirační větry - samozřejmě Meshuggah, typicky v songu Game, v jehož závěru lze zaslechnout i Fear Factory. Pocit objevování už dávno objeveného se proto může opět dostavit poměrně snadno a průhlednost muziky Wastage v tomto ohledu tak trochu odpovídá hloubce symboliky užité na obalu desky.

 

Wastage CD

 

Vedle instrumentálních a především kytarových kvalit ale skladatelská zdatnost kapely není nijak zvlášť silná (jakkoliv v rámci celé desky poměrně vyrovnaná) a myšlenkový závěr jisté šablonovitosti napříč nedlouhým albem se nabízí. A to navzdory zmíněným instrumentálním výkonům, k nimž klidně přidejme vokální zpestření v Right Now či sem tam se vyskytující a mnohdy povedené kytarové sólo. Typickým představitelem skladby sice skvěle šlapající, s pořádným groove, ale ve své podstatě zcela prázdné je I Walk Alone. Je to přesně ten typ songu, který produkuje současný Cavalera, který neustále kritizuju jako tisíckrát omletou metalovou mašinérii, která možná baví pět minut, ale rozhodně ne celou desku a už vůbec ne druhý den.

 

Nerad bych ale končil přehnaně kriticky. Celý váš dojem z desky Wastage a z kapely jako takové se bude odvíjet od toho, co budete dopředu očekávat. Kapelu evidentně nadšenou pro svou věc? Rozhodně ano. Kapelu technicky zručnou a schopnou napsat standardní metalový válec? I tady ano, v mezích možností. Kapelu původní a hudebně převyšující náš region? To bohužel a tvrdit opak nehodlám. Wastage citují a uctívají své vzory. Wastage svou instrumentální zdatností předstihují řadu jim podobných, kterých je v každém větším městě moc, ale tím to taky končí. Ve svých důsledcích deska „Slave to the System“ zosobňuje problém domácí metalové scény – je dobrá jen potud, než se začneme ptát, proč si poslechnout právě ji a nikoliv světovou předlohu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Victimer / 5.3.15 18:00

No ano, bylo už lépe - za mě Neonism, Red For Fire a Black for Death, ale pořád to šlape a pořád jsou Solefald v prvním šuplíku avantgardních řezníků. Škoda, že se zase potvrdilo, že první poslech na výbornou časem klesl někam na chvalitebnou mínus. Ale celkově jo, docela to baví.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky