Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Watain - Trident Wolf Eclipse

WatainTrident Wolf Eclipse

Garmfrost12.2.2018
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: phone, pc
VERDIKT: Watain zařadili zpátečku a nahráli nářezovou desku...

Nečekal jsem, že mě nový počin švédských čertů Watain bude bavit. Na předchozí dlouhohrající řadovce The Wild Hunt se nápady plácaly, jak to šlo i nešlo. Kapela zkoušela všemožné a výsledek byl, jednoduše řečeno rozpačitý. Naštěstí dostali Erik a spol. znovu chuť popustit uzdu své divokosti a nahrát extrémní nášup plný severské černoty.

 

Watain udělali díru do světa výtečnou trojicí Casus Luciferi, Sworm to the Dark a Lawless Darkness. Nechci říct, že blackovou scénu oživili, ale minimálně ji hezky nakopli. Po sešupu do nikam na The Wild Hunt své uctívače hojně poztráceli. S letošní nadílkou Trident Wolf Eclipse se může vše vrátit do starých kolejí. Deska je přímočarý mazec prošpikovaný melodiemi, thrashovou řevnivostí a odkazy ke klasikům žánru a přitom dosti současný, aby nepůsobil zbytečně retro.

 

watain

 

Mohlo by se zdát, že album prakticky celou stopáž sype, nemá čas na žádné odbočky. Což není zase taková pravda. Nejen že si užijí milovníci nekompromisní cesty a odžískovaného metalu, na své si přijdou právě i melodici a v neposlední řadě si mohou smlsnout i ti, co rádi dynamičtěji znějící zvuk. Přitom vše příjemně švédsky chrastí, prská. Erik opravdu výborně zpívá (rozuměj – řve, sípe, křičí). Jeho hlas je variabilní a ukazuje, že patří mezi nejoriginálnější křiklouny dneška. Kdo by čekal další pokusy o čistý zpěv, má smůlu. Nic takového zde neuslyší.

 

 

Zmínil jsem, že kapela otočila kormidlo zpět k extrémnějšímu stylu. Neznamená to však, že se vrací ke kořenům. Připadne mi, že rozvíjí to, co se nepodařilo na The Wild Hunt. Watain se možná vystříhali marných experimentů a přepálených slaďáků, ale co tam bylo dobrého, tady jako by bylo lepší a začernalejší. Styl Bathory, který byl všudypřítomný, zůstává v určitých bodech funkční i na Trident Wolf Eclipse. Nejsilnější moment novinky slyším zejména v nemocně melodické The Fire of Power. Skladba se válí jako přízrak, přes elektrické kytary se objevují akustické vyhrávky a opravdu PODMANIVÁ sólovka. Místy mám pocit, že slyším starou Metallicu mixnutou zmíněnými Bathory. Že to nejde? Jasně, že jde.

 

… „So the fire of power becomes the fire of the end

Reddening the ruins of the earth

Now bow unto the merciless redeemer:…

 

Watain masakruje posluchače vskutku nevídaně. Hned v úvodní Nuclear Alchemy zjistíme, že novinka nebude libové houpáníčko, ale zuřivé běsnící větřisko. Přes ještě ďábelštější Sacred Damnation, nebo šílenou A Throne Below, která je neinfernálnější šlehou alba, ale nechybí jí určitá naléhavá atmosféra a variabilní rytmika, se dostaneme až k pochmurnému závěru Antikrists Mirakel. Vida, album není tak úplně přímočaře zuřivé. V Ultra (Pandemonic) dokonce zazní ohavný chřtán bájného Attily Csihara. Když se po prvních posleších rozkoukáte, zjistíte, že je barevné až až. Tempo rovněž není stále zařazené na nejrychlejší výhybce. Nevím, zda kapelu soudit za to, že se bála tvořit muziku trochu jinak a raději stáhla ocas, nebo si bez řečí užívat parádní black. Zatím se přikláním k druhé variantě, ale obočí zůstává ne úplně přesvědčeně ohnuté a vyčkává, jak se bude vše vyvíjet v budoucnu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Corvus / 10.3.18 14:16odpovědět

Tak mě tedy tahle fošna hodně baví!

Lord / 17.2.18 23:10odpovědět

Velmi priemerne, taky nasilu navrat k agresivite, ale uz to nevedia robit doveryhodne

Radek / 15.2.18 12:54odpovědět

Nuda a šeď, pro mě průměr

Jarl / 13.2.18 15:51odpovědět

Ano, já jsem spokojenej hodně. A nemyslím, že by se k něčemu vraceli. Jdou dál v tom, co chtějí. A souhlas, že Erikův zpěv je výbornej a patří mezi ty nejzajímavější hlasy scény.

DEMON / 13.2.18 7:06odpovědět

s reckou souhlas mě se watain zamlouvá více než dříve je to divočejší a temnější dobrá deska

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky