Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Wells Valley - Achamoth

Wells ValleyAchamoth

Garmfrost27.12.2023
Zdroj: CD / promo od vydavatele, mp3
Posloucháno na: Pioneer PDS602, Pioneer A339, Elac EL60 + phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Achamoth může působit jako noční můra...

Wells Valley patří do tábora Lavadome Productions. Tedy vydavatele zaměřeného na poměrně odlišnou muziku. Přemýšlel jsem, co by mohlo pojit produkci portugalských hermetiků s death nebo blackovými hordami, jež Honza Fastner zaštiťuje. Po hlubším ponoru si nelze nevšimnout jasné linie, která mohla způsobit, proč se na ně oko Sauronovo zaměřilo. Trojice neklidných mágů totiž nehraje na běžnou strunu. Jejich styl je tíživý, sem tam disharmonický, je hlavně nevšední a temný. Kapely pod Lavadome jsou až na pár výjimek právě takové. Nevšední.

 

achamoth 

 

Wells Valley nejsou partou začátečníků, které náš vydavatel někde objevil. Achamoth je už třetím počinem kapely. Předchozí deska vyšla u švédského labelu Black Lion Records, který má v táboře mimo jiné třeba The Arcane Order, Farsoth nebo Apotheus. Wells Valley jsou prezentováni jako post/metalová parta. Asi jo. Proč ne. Nahrávky, které takto označujeme, nejsou od Achamoth zase tak vzdálené. Máme zde valivé tempo, občasnou sypačku rovněž zaznamenáme. Skladby jsou prezentovány nepřístupně s ponurostí vetknutou do každého tónu. Akustické vyhrávky vznášející se nad tvrdou basou a vznětlivými rytmickými vyhrávkami nefungují v žádném případě jako uklidňující element, ale přikládají pod kotel.

 

Skladby se v podstatě prolínají, navazují na sebe, aniž by cokoliv opakovaly. Každý okamžik můžeme s klidným svědomím nazvat jedinečným. Pánové si vystačí ve trojici. Kytara se s basou doplňuje pěkně spravedlivým přístupem. Filipe Correia dělá s kytarou pěkné kousky. Jeho hlas pak lze brát jako další z nástrojů. Nestrhává na sebe veškerou pozornost, nicméně neruší hudební soukolí. Líbí se mi jeho jedovatý scream. Basující doprovodný vokalista André Hencleeday si do svého rejstříku přidal i děsivé piáno. Líbí se mi dekadentní hra bubeníka Mau, který se tváří dokonale ležérně, v klidu si vyklepává do zadoomaného bahna zdivočelé rytmy, aby se náhle překvapivě rozsypal jako sníh v listopadu. Než se nadějete, je po bouři veta a vy se opět potápíte v bahnitém hnusu.

 

 

Achamoth může působit jako noční můra. Album je ospalé až běda. Když se nebudete bránit, lze zažít nejedno dobrodružství. A když se úplně necháte unést, můžete si užít energického zážitku. Skladby tepou, umí nabíjet i cupovat na cáry. Všemu napomáhá správně zvolený zvukový kabát rozložený špínou a ryzostí. O výtečném zpracování bookletu a front coveru nemusím hovořit. Je strohé, minimalistické, avšak silně atmosférické. Mrkněte na vloženou fotografii. Čelní obrázek, který pro kapelu vytvořil všeuměl, André Hencleeday, v podstatě prozrazuje, co čekat po vložení disku do přehrávače. Surrealistické semknutí zla se zlem. Schválně, co vidíte a slyšíte?


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

maso / 9.3.24 13:46odpovědět

Je to výzva, která stojí za to! Furt mě to mele a to jsem vytáhl předchozí desku, takže mě to sežere, těším se.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky