Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Wharflurch - Psychedelic Realms ov Hell

WharflurchPsychedelic Realms ov Hell

Victimer10.2.2022
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Bažinatý death metal, jeho stylový souputník doom a doprovodné sci-fi tripování - to je základ debutu Wharflurch.

Ačkoliv se členové kapely na scéně už nějaký ten rok pohybují a mají za sebou různá angažmá, floridská čtveřice Wharflurch patří mezi nová jména. Do pohybu se dala teprve v roce 2019 a Psychedelic Realms Ov Hell je završením první kapitoly existence a prvním velkým albem kapely. Stylově Wharflurch čerpají ze zhoubných deathmetalových zátok, kterým zdatně sekunduje pomalé doomové tempo, plus řada psychedelických a taky syntetických momentů. Takový houbičkově bažinatý death metal, který jde docela věrně zasadit do husté floridské zeleně. Podporující halucinace a přenos někam mimo naši planetu, za což mohou časté sci-fi futuristické klávesy.

 


Kapela složila krátký, hutný a variabilní materiál, který zní ztrouchnivěle i technicky zajímavě. Debut s dráždivě barevným obalem a ještě dráždivějším vybarvením své bandcampové stránky. Ve společnosti Wharflurch se rozhýbou nepříliš oblíbení obyvatelé bažin a zrovna tak ti, kteří žijí v našich představách a nemají pozemskou úroveň. Pak je to hotové vizuální dopuštění vyvěrající ze spleti hustých riffů prasáckého death/doomu, kde mají smrt i atmosféra stejnou hodnotu.


Ale není to jen pomalé tempo, co rozráží stojaté vody bažinatých zátok. Wharflurch se nebojí přiložit pod kotel a občas jejich hudba výrazně zrychlí. Není tedy pravidlem, že se jen topíme v iluzích a těžce se nám dýchá. Je to o kombinaci a proměnách, o tom jak vytáhnout z nastaveného soundu maximum. Aby se kapela hrdě zařadila mezi surovce, kteří nemají klapky na očích. Kteří na hutný základ natírají různé další kreativní malůvky.


Stylově se Wharflurch pohybují na podobných stezkách jako nedávno recenzovaní Worm (u kterých je znát silnější fascinace kultem Disembowelment), blízko jsou Mortiferum,  nebo další veličina Autopsy. Wharflurch si ale ve skutečnosti hledí sami sebe a zvou nás na zhoubný psychedelický vandr v místech, kde je třeba si hlídat záda. Navíc, když někde na konci té zelené džungle nejspíš stojí vesmírná loď připravená vzít nás na úplně jiný trip. Že jste si po cestě nenasbírali slušnou zásobu lysohlávek? No tak to rychle zpátky!

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/wharflurch.jpg


Wharflurch se nebojí experimentovat, to rozhodně. Jejich výraz je symptatický, svěží (víme jak to myslím) a má předpoklady být do budoucna hodně zajímavý. V tomto případě je ale potřeba ještě počkat, co všechno z toho půjde vydolovat. K debutu Psychedelic Realms Ov Hell se stavím s respektem, ale zase to není něco, z čeho bych ležel na lopatkách. Vidím jej spíš jako první odvážný krok, důkaz, že ambice a schopnosti tahle kapela má. Nová deathmetalová krev zpoza oceánu nabírá na síle a taky Wharflurch patří mezi kapely, se kterými se musí počítat.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky