Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Reinkarnovaný pojem Ytivarg má i nemá dlouhou historii. Ještě než se pustíme do rozboru alba, prosvištíme si některá fakta. Předně se zastavím u názvu. Ytivarg je pozpátku psané slůvko Gravity. To říkám hned ze dvou důvodů – prvním je to, aby důmyslný jazykovědec nepojal pochybné podezření vedoucí k soustavě přesmyček a jinotajů a zjistil, že „i ty můžeš být jako Varg“. Nic takového prosím. Druhým důvodem je prostá věc – projekt Gravity se pozvolna proměnil v lehce jiné hudební směřování a tím dal vzniknout i jinému názvu. Stalo se tak na přelomu tisíciletí kdy zároveň vznikl materiál pro první debutové a eponymní album. To souhrou osudu vyšlo až o šest let později, tedy v době, kdy se kapitola projektu uzavírá na dobu neurčitou. Hlavní skladatel F.C. se totiž plně věnuje domovské kapele, kterou není žádná jiná, než dnes již kultovně legendární Isacaarum. Po gentlemanském ukončení činnosti této slovutné kapely se F.C. rozhodl znovu oživit dávný projekt a přizval k sobě staré známé a někdejší spoluhráče. Vzniká tak materiál souhrnně nazvaný jako Wardenclyffe.

Je jasné, že se kapela neobejde bez porovnávání s dřívějším působištěm hlavního skladatele. Napomáhá tomu i veskrze podobný hudební směr (však rukopis se prostě nezapře), ale oprosťme se od předsudků a zbytečného hodnocení toho a onoho. Ytivarg je znovuzrozená jiná kapela a fanouškovi, který se rád zavrtá do spleti skladeb, to brzy dojde. Mrkněme se tedy čistě k novému elektrotechnickému metalu.

Proč elektrotechnickému? Tak za prvé proto, že deska se jmenuje Wardenclyffe, což je v češtině spíše známo jako Teslova věž. Unikátní vynález k bezdrátovému přenosu, který bohužel autor nemohl otestovat z důvodu finanční tísně. Snad všichni víme, že Nikola Tesla byl člověk předbíhající svou dobu. Není problém jej označit slovy (a teď použiju titul rozsáhlé publikace, kterou jsem o něm svého času prodával) vizionář, génius, čaroděj. V logu kapely spatřujeme schématickou značku pro tranzistor, tedy objev, za který byla udělena Nobelova cena za fyziku. Názvy skladeb a jejich lyrika se motá kolem podobných témat. Zajímavostí je, že v bookletu nenajdete texty, ale popis jednotlivých témat. K mé nevýhodě v angličtině, ale vesměs se tu a tam leccos pochopit dá. No a kdo trochu znáte hlavní mozek kapely – kytaristu F.C. osobně, tak jistě víte, že se rád vrtá v elektrotechnice.

Úvod do samotné nahrávky snad nemůže začít výmluvněji. Praskání elektrických výbojů má velice zvláštní zvuk a svým způsobem zní neuvěřitelně podmanivě. Odkazuje se tím krásně na titul alba i celkové hudební myšlení kapely. Pak už jen pozvolný rozjezd druhé skladby a neobyčejný skřek zpěváka Miculy Parvy. Dál se deska až k samotnému konci žene slušně rychle, přičemž neopomene občas povolit. Dominují ji hutné kytary s blackmetalovým základem obohaceným o deathmetalové esence. Nezapomíná se ani na melodické vyhrávky, které excelují ve skladbě Anode Annihilation. Bicí sypou rychlostí elektrického zkratu a popohání celou nahrávku neustále kupředu. Občas příjemně zavoní basová kytara a vše zdobí ničivě choré hrdlo. Kabátek z Hellsoundu jako obvykle povedený.

Délka materiálu není uspokojivá pro vydavatelství molochoidní, neboť čítá kousek před dvacet minut a nedosáhne ani na zažitý mezník pětadvaceti. Posluchač zvyklý podobných výplachů si je naopak dobře vědom, že taková porce akorátně stačí k tomu, aby se ucho dostatečně namlsalo. Ostatně hovoří o tom i loňské úspěšné dílo podobně znějící party Perfecitizen. A když už jsem zmínil jemné přirovnání, vytasím z rukávu i kapelu, která mi po celou dobu poslechu nahlodávala mysl. Jde o Martyrium Christi, jejichž blasfemický death metal v jistých amplitudách Ytivarg cítím. Celkově je však více černo a vyznění se tak blíží grindem (či jiným běsněním) melírovanému black metalu. Tasit tak můžeme decentní nástiny Anaal Nathrakh, nebo divočejší podobu Impaled Nazarene.

Výsledek je funkční a baví. Ytivarg se povedlo dát dohromady nahrávku, která uhání, je svěží a nezapomíná se blýsknout zajímavými motivy. Živě bude takový materiál dozajista animální a až při poslechu mi došlo, jak moc chybuji, když mi koncertní vystoupení neustále unikají.