Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Walk On The Edge!!!

Sakra práce, na tuhle desku jsem tak moc těšil… Hudbu Whiskey Ritual jsem si oblíbil ihned po vydání debutového EP Black’N’Roll, které jak názvem, tak hudbou předznamenalo budoucí směřování této italské formace, z části vyrvané ze zapomenuté hrobky Forgotten Tomb. Následoval vynikající a mnou zbožňovaný debut In Goat We Trust. O chvíli později bylo do lidu vpuštěno splitko věnované punkovému králi GG Allinovi. A nyní můžeme hovořit o snad ještě horké novince Narconomicon.

Sestava zůstává neměnná, což je v dnešní době, kdy se muzikanti střídají a všelijak proplétají, pozitivní věc. Takže žádné srovnávání s řemeslnou vyzrálostí toho, či onoho jedince nebude. Na pořadu dne však bude srovnání s debutovou prací – o dva roky mladší In Goat We Trust. Řekl jsem už nesčetněkrát, že směřování Forgotten Tomb nechápu, naproti tomu s úsměvem a zdravou zvědavostí sleduji evoluci bandy Whiskey Ritual. Možná, že hrobníci se snaží dát do svých písní většího feelingu, který zřejmě chytli s touto kapelou, ovšem tím se tady nebudeme probírat. Podívejme se radši na samotné Narconomicon.

Už samotný název mě vykouzlil ďolíčky na lících. Krásné slovní spojení narkomanie a temným duším dobře známého grimoáru Necronomicon. Však i obal vydá za své… Při hlubším zkoumání a uvědomění si obecného významu této scenérie, ovšem úsměv tuhne a spíše začíná mrazit. Inu, i takové jsou stránky naší společnosti, tak ji pohleďte do tváře.

Fight for your life
Evil and hard
For a long time
I was your guard

Lákací trailer jsem jaksi minul a oželel a spíše vyčkával zveřejnění celého alba. Okamžitě jsem jej spustil a čekal, co se bude dít… No, popravdě musím přiznat, že jsem byl zpočátku rozpačitý a vcelku i zklamaný. Neustále jsem vyčkával divokého výjezdu, šílené šlapanice a bezbřehého rykotu, u kterého se zas praštím o nábytek vniknuvší mi do trajektorie hlavy. Na tempu bylo sice lehce ubráno, ovšem energie je stále plno. Ono totiž Narconomicon není o tom, kterak posluchače zmasakrovat. Za tímto účelem bylo vystaveno uctívání kozla, ve kterého bezmezně věřím i já. Současný výraz má krapet jiné poselství, a proto jej musíme přijmout lépe. Od kultu rohatých kopytníků jsme byli odveleni do špinavé hnusné koupelny, abychom na vlastní kůži zkusili nějaký ten výlet a pocit euforie. Ďas vem to, že se rozbilo umyvadlo… Nemohl jsem celé situaci nějak přijít na pant. Neustále se vracel, objevoval a dopřával další a další dávky. A pak mi to došlo. Vykašlat se na úzkoprsé srovnávání a vzhlédnout přímo vpřed, na současné dění. Teprve pak vše funguje jak má.

Whiskey Ritual se více přiklání k punkovější struktuře skladeb. Doplňující "óóó" chorály jsou toho jasným důkazem. Živelnost ’n‘rollu je jednoduše nepostradatelná a tvoří zásadní surovinu v jejich tvorbě. Ono slůvko black, které nám bylo kdysi předesláno, poněkud šedne a snad se i pozvolna vytrácí. Ale přesto všechno jeho přítomnost nemůžeme odepřít a jeho vliv zcela vyškrtnout z receptu. Tahle deska už má větší tendence zalíbit se širšímu okruhu posluchačů. Po vcelku divokém ataku In Goat We Trust přichází vyzrálejší Narconomicon. Skladby jedou převážně ve středním tempu s chytlavými pasážemi a melodickými refrény. Zdá se to být příliš písničkové, ale je to přeci rockec. Na druhou stranu se mi tento výraz a osobitý styl Whiskey Ritual líbí. Zprvu jsem byl chladný a snad i odmítavý, ovšem čas ukázal, že i k této desce se takto stavit nemohu. Je to příjemně živé, úměrně divoké a dobře stravitelné.