Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Wij - Dziwidło ‎

WijDziwidło ‎

Jirka D.5.10.2021
Zdroj: CD v jewel case (# HM010) // promo od agentury Heavision
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC FS 247 / Tannoy T225 Mayfair
VERDIKT: Lokální deska pro lokální scénu, která nemá ambice překročit hranice a ani se o to nesnaží. Dělnictví undergroundu, intelektuální snobství a živelná jednoduchost v jednom.

Název kapely na obálce se nedá přečíst. Název desky na obálce se taky nedá přečíst. Obálka sama o sobě budí hrůzu, svým grafickým zpracováním zahání na úprk a teď mi řekněte jeden jediný rozumný důvod, proč si to pustit. Navíc název kapely Wij podle gůglu znamená v překladu stonožka a název desky Dziwidło něco jako podivín nebo zrůda. Jsme v Polsku, jsme v undergroundu a jsme na tenkém ledě intelektuální sebeprezentace, která těžce hledá cestu mezi snobstvím na jedné straně a kýčem na straně druhé. A zvuk je strašná hrůza. Začal jsem zostra?

 

Wij bandJe docela zajímavé, že přesně takhle zostra začíná i kapela Wij a hned v úvodu servíruje skvělé stoner rockové skladby Žmij a titulní Dziwidło, před kterými by fanoušci pouštní scény mohli tiše pokleknout do písku a zafunět respekt a uznání. Má to drajv. Má to energii a je strašně s podivem, že za všechno může jen duo kytara & bicí. Bez basy, bez druhé kytary, bez písku v očích. Jenže už v tenhle moment přijde první zádrhel v podobě hlasového projevu Marii. Je to neřízená střela, něco mezi cudnou studentkou a mrchou necudnou, u které nikdy nevíte, jestli prvních pár slov konverzace směřuje na probdělou noc nebo na pár facek. Má se mi to líbit? Nevím, ale asi ne. Je to polsky, je to mířené na lokálního fanouška, je to záměrně exaltované, záměrně jednoduché, ale současně živelné a energické. A někde v pozadí pořád cítím viset těch pár přes hubu.

 

Deska Dziwidło je docela krátká, třicet šest minut i s chlupama a podle toho se dá usuzovat, že poslech je k přežití. Je. Je i přesto, že polštinu nechci překládat a že s Marií nechci vést intelektuální polemiku. Díky efektu na kytaře a dostatečně důrazné hře na bicí je hudební základ vesměs výborný a hutný životabudič a tohle mám rád. Nevadí mi jednoduchost, nevadí mi absence dalších nástrojů a noblesních aranží. Syrovost a spontánnost v tomto případě hraje první housle a válcuje jakékoliv pochyby o tom, že bych měl chtít víc. Někde jsem našel žánrové zařazení kapely jako proto-metal, což mi připomnělo proto-punkové The Stooges. Někde tam to je. Nikoliv podobnost, ale princip. Princip jednoduchosti, živelné energie nadřazené nad objektivní hudební hodnoty. V tomto ohledu by ani nemuselo překvapit to, že pátá skladba W przymierzu z Diabłem je cover skladby In League With Satan od Venom. Fakt jo.

 

 

Je to ale dost? Mohlo by být. Mohlo by být, kdyby mi do dobře odvedené muziky pořád nelezl na můj vkus až lehce hysterický projev Marii. Už jsem o tom psal. Nemám pro to pochopení, což si klidně vykládejte jako moji neznalost místních poměrů, zvyklostí a kontextu. Ostatně naše Mucha na to jde docela podobně a zatímco já si její desky občas pustím, polský fanoušek nejspíš bude marně chytat unikající nit souvislostí a pravého moravského folklóru (to byl jako vtip). Výsledek je tak trochu schizofrenie. Asi si umím představit, že někde na koncertě bych si tuhle kapel docela užil a pak se před Marií schoval na můj genderový záchod. Ale doma? Doma ne. Domů si ji dobrovolně pouštět nebudu.

 

Heavy Medication Records logoHeavy Medication Records je malé a docela mladé vydavatelství původem z Varšavy stejně jako kapela Wij. Na svém kontě má v této chvíli dvanáct vydání, které většinově zahrnuje klasické cédéčko, ale v katalogu najdete i gramodesky od sedmi do dvanácti palců. Přehled si můžete udělat ZDE, poslouchat v případě zájmu a zvědavosti pak můžete TADY.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ho!!! / 5.10.21 18:37odpovědět

Borci hrajou dobrej, zemitej bigbeat a, souhlasím s autorem, ta hysterka z toho dělá v podstatě neposlouchatelný opus (zde by se snad i na základě zpěvu dalo usuzovat , že Maria je afektovaná "umělkyně", tedy kráva). Takovej podmaz a vona do toho piští .... A zde mi vadí i polština.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky