Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Willig - Der Werewolf aus Prag (EP)

WilligDer Werewolf aus Prag (EP)

Garmfrost16.11.2014
Zdroj: CD-R v papírové pošetce s vloženým dvojlistem, promo od kapely
Posloucháno na: Philips MCD183
VERDIKT: Vítejte ve světě německých agentů, hrdinství čestného majora Zemana a nalízaných papalášů. Willig je thrash blacková liskanice bez skrupulí, plná nadhledu, ironie a sarkasmu.

Estébáci všech zemí zpozorněte, nový soundrack k příběhům hrdinného majora Honzy Zemana je zde! Hlavnímu tvůrci zvukové matlanice Richardu Lipinskému „učaroval“ zejména herec Miloš Willig, či postava plukovníka Kaliny, kterou mistr ztvárnil... Svoje sympatie si zřejmě získal svojí bodrou přívětivostí, přímým pohledem a kamarádskou povahou. Nemá cenu bádat, co vede k sympatiím kytaristy Richarda Lipinského vůči tomuto komunistickému kultu (ostatně nám to sám přibližuje v rozhovoru), hlavní je výsledek snažení komanda Willig.

 

Za tajuplnými přezdívkami se ukrývají muzikanti z předních kapel moravského metalu, jejichž totožnost je přísně tajná (hehe). Poodhalím jen informaci veřejně známou, jedná se o členy Forgotten Silence, TLOR, Animé a Ador Dorath. Není důležité, kdo jest pod maskou, ale jak se jim daří v roli přicmrndávačů televizní kultury předlistopadové éry, kdy se papalášům s účesy jako právě Miloš Willig dařilo dobře hlavně díky příslušnosti ke správné straně. Kdy neschopnost nebyla důležitá, jen když jste měli rudou knížku. V podstatě jako dnes, jen v jiných barvách.

 

Vynechejme ale tyto prázdné kecy a vrhněme se rovnou na hudební matroš, ze kterého doslova stříká recese, sranda a nadhled. Jakkoliv je nahrávka jasně položená do obývacího pokoje, je zvuková stránka příjemně ošetřena a nijak zvlášť netrpí nedostatky chudších prostředků. Zvuk je ostrý, jasný a přímý. Tedy čest práci, soudruzi. Nicméně jak už z názvu debutového ep „Der Werwolf Aus Prag“ vyplívá, komunistický blok byl doslova přehlcen německými špiony a Strana měla pravdu, když je viděla za každým stromem či stolem. Líbí se mi obal, který není nijak složitý. Vše podstatné tam ale naleznete. Tedy velkou fotografii samotného plukovníka Kaliny i sestavu, která vše nahrála. V tzv. bookletu čítajícím dvojlist se můžete pokochat zajímavou mozaikou fotek a nápisů. Celý text jediné, osmnáctiminutové titulní skladby je v němčině, proložený úryvky ze seriálu. Pamětník si vzpomene na dávný projekt Chateau, kde to fungovalo dle podobného scénáře. Jen jsme místo Majora Zemana poslouchali Krkonošské pohádky.

 

No, a jak se vede hudební složce? Střídavě oblačno. Žánrově se jedná o mix zetoráckého thrashe, roku výroby pamatujícího snad i dobu, kdy televize uváděla Majora Zemana jako žhavou novinku, prolnutého black metalem a kdo si dá opravdu záležet, uslyší i odkazy až někam k art rockovému rozmáchnutí, které není dané jen délkou skladby a přítomností space keys a typickým rukopisem zúčastněných agentů. I když je skladba pouze jedna, záhy zjistíte, že je přepůlená a ona prostřední pasáž je vyplněna výborným sólem, ale také tápáním bez silnějšího nápadu. Po desáté minutě se pak song vrátí k nářezu, který ke konci hezky graduje. O zpěvy se podělili dva pěvci. Pan Jorgen Sörensen a slečna či paní Stardust Sladké_I. Jorgenovi němčina sluší a hezky drhne v thrashově válečném pochodu. Víc se mi ale líbí, když jej vystřídá Stardust. Ani ne tak pro její hlas, ale protože v ten moment dostane skladba větší oheň v podobě pravé severské sypanice vánice.

 

Hackl za bicíma se předvádí seč může, sypačky mu jdou výborně od rány. Chválit pak strunnou dvojici Lipinský a Catini3 by bylo jako příslovečné nošení dříví do lesa. Tedy výborné to je. Wunderpepi nedostane pro svoje klapky příliš prostoru, což až tak nevadí, jsou-li, nepřináší nic zásadního. Tedy nepotěší, ale ani neurazí. Zábavné je pak zakomponování elektroniky na úplném konci ípka.

 

Ze skladby je cítit radost z komponování i ze společného hraní. Tuším, že zúčastněným nešlo o udělání díry do světa (na to se dost umělecky prezentují ve svých domovských kapelách), ale ani o prvoplánovitou srandu či ventil. Motorem byla spíš touha udělat si vše po svém, jinak a samozřejmě se u toho dostatečně pobavit. Výsledek pak zní, no, ehm, jako ípíčko. Super nápady se bohužel bohatě střídají s hluchými místy, což ovšem nepřekáží příjemnému poslechu sem tam u kafe. Nehaňme ale příjemnou čtvrt hodinku a raději si ji poslechněme znovu.

 

Willig CD


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky