Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Of Entity And Mind. Tak se nazývá debutní EP norského projektu Winds, o kterém už jsem se kdysi v minulosti zmínil v souvislosti s jednou jejich pozdější řadovkou. Tímto povedeným debutem směle prolomili zónu bezvětří a naplnili prostor svěžím vánkem neotřelé hudby. Psal se rok 2001 a uběhla tři léta od vzniku kapely. Kdybych se snažil popsat, jak album emočně působí či jakým stylem se nechává inspirovat, jen bych opakoval svá slova obsažená již v recenzi na The Imaginary Direction Of Time. Spíš jsem se snažil slyšet něco, čím se prvotina odlišuje od vyspělejších nástupců a bedlivě sledoval vývojové cesty zpět k počátkům.

A právě proto, že jde o debut, je cítit, že kapela zatím nedosáhla svého potenciálu zcela uhranout.  Skladby už mají jasný rukopis, který Winds vyhraňuje hned od počátků z kádě progresivních spolků. Typické trylky kytar evokují voliéru zpěvných ptáků, jemný zpěv a rytmické vrnění kytary v místech, kde je třeba zdůraznit vlastní slova. Nezbytný je i klavír, tento šosatý pán s cilindrem, bez něhož by hudbě Winds chyběla aura neoklasické vážnosti.

Hudebně se album neodlišuje od svých pokračovatelů. Rozdíl cítím jen v tom, jak hudebníci roubují jednotlivé prvky do sebe. Někdy je to příliš neučesané, jako nečekaný schod v nájezdu pro kočárky. Cesta, schod a jiný směr. Taktéž se u následníků nachází víc „hitů“, pasáží, které se vryjí do hlavy a nejdou ven. Tady se vlnění nese v přibližně stejném rozsahu, chybí výrazné výstřelky jakýmkoliv směrem. Z celkového konceptu vyniká úvodní Inception Perspective, která kombinuje ambientní dusnou atmosféru s čistým kvílením sólové kytary a deklamujícími hlasy. Skvělá věc, jenž si nekompromisně vyžádá roztěkanou pozornost. Od druhé skladby už je ale vše při starém, tedy vlastně tehdy v novém, tak jak to známe i z posledních alb a my můžeme nastoupit. Vlak nás poveze dalšími léty až k letopočtu 2007, kdy vychází labutí píseň kapely s názvem Prominence And Demise.