Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Wires & Lights - A Chasm Here And Now

Wires & LightsA Chasm Here And Now

Jirka D.17.9.2019
Zdroj: CD v 4-panelovém digipaku (# SPV 289122 CD) // promo od agentury Creative Eclipse PR
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: I německý post-punk šmrncnutý gotikou může dopadnout důstojně.

Když jsem při pročítání informací o debutní desce Wires & Lights dohledal německou národnost a žánrové zařazení k post-punku, modlil jsem se (nebo něco na ten způsob), aby album nezačínalo basovou linkou, k níž se po pár vteřinách přidá hluboký, neskutečně vážný hlas plný osudovosti. Bylo to tak. Bylo to tak a v ten moment jsem měl pocit, že všechno ostatní bude špatně a nic než špatně, protože podobné parodie na Joy Division si nezaslouží nic než studenou sprchu a vykopnout na mráz. O to větší pak bylo překvapení, že s postupujícím časem moje nejčernější myšlenky ustupovaly do pozadí a deska A Chasm Here And Now mě začala zajímat.

 

Nedokážu říct, jestli v tom bylo to, že kapela pouze nenapodobuje své žánrové praotce a do svého zvuku přimíchává i ingredience z gothic rocku a shoegaze, anebo prostinká skutečnost, že jejich písničky jsou navzdory jednoduchosti neskutečně chytlavé, dobře napsané a uchopitelné na první dobrou. Řekl bych, že větší váhu bude mít to druhé, protože jestli mě něco nutilo opakovaně se k albu vracet, byla to jeho jednoduchost, posluchačská přívětivost, příjemná atmosféra a svým způsobem hitovost. Z A Chasm Here And Now ani omylem nečiší deprese, nenutí posluchače podřezat si zápěstí a s poslední skladbou zkapat na podlahu, ale naopak příjemně nakopává, povzbuzuje a naplňuje pozitivní, téměř až euforickou energií.

 

 

Podle internetů a vlastně i podle informací obsažených v černobílém bookletu jinak černobíle pojatého digipaku (kdo chce být post-punk, musí zapomenout na barvy) je autorem textů, hudby i celkového konceptu Justin Stephens (ex-Passion Play), na albu zpívající kytarista obklopen dalšími třemi soudruhy. Pro pochopení desky je to ale poznámka podružná, protože na desce v podstatě není co chápat. Jejích deset skladeb a padesát minut naplňuje učebnicové definice a jediné, co překvapuje, je lehkost, s jakou je to celé podáno.

 

Bez ohledu na to, že v rámci žánru mám mnohem raději ostřejší přístup, který pro mě v současné době reprezentují čtyři sufražetky Savages (recenze), i tahle melodičtější a poetičtější forma post-punku si mě dokázala získat. Čím? Určitě ne jakoukoliv rafinovaností při skládání nebo aranžování, protože všechno je klasické, předvídatelné a na jistotu. Skladby jedou ve standardním režimu sloka-refrén-sloka-refrén-přemostění-refrén, ve zvuku dostává dost prostoru baskytara, synťáky spíš jen dotváří hloubku a kytary jsou skvělé, ale nikoliv invenční. Kouzlo je v atmosféře, v přirozenosti, v krásných melodiích (refrén Sleepers), v hlasu Justina Stephense, který neubíjí, který je sice nahallovaný, ale tak akorát.

 

 

Poslech téhle desky je vás ničím neobohatí, neposune hranice vašeho vnímání ani nenahlodá váš osobní vkus. Na druhou stranu vás naplní teplem domácího krbu, místa, kam se rádi vracíte z dobrodružných výprav hledat odpočinek a síly pro další výlety mimo běžné rámce. A Chasm Here And Now představuje klídek a pohodu, poslech, který si jednou za čas potřebuje dopřát každý. Na německou kapelu překvapující zjištění.

 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky