Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Witchmaster - Kaźń

WitchmasterKaźń

Garmfrost17.11.2022
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Ryzí nářez od veteránů polské scény postrádá moment překvapení či přidanou hodnotu. Pobaví, zabaví, vyšumí a zapadne.

Witchmaster patří mezi těch pár hvězdně poskládaných projektů, kterým to funguje. Witchmaster je tedy all-star bandou, ale věhlasů jiných svých kapel nikdy nedosáhli. I stylově je projekt odlišný od ostatních. Pojí je smysl pro extrém. Nálada není tolik vážná a temná už vůbec ne. Borci spojili své síly už před více než dvaceti lety s tím, že aktuální Kaźń je šestým dlouhohrajícím zásekem. Antikřesťanské tendence Wtichmaster mají. Asi…Taková Zdychaj K**** Nazareńska napovídá, že do kostela v neděli nechodí. I když – kdo ví. Borci ve svých textech šíří rebelii, válku a jed. Ale také osobitý smysl pro humor. Kdo hledá, najde. Hudební kabát Witchmaster sice stojí na black metalu a s ním i padá, ale řádně okořeněném thrashem, punkem, crustem a občas až grindem. Bordel, jak má vypadat.

 

witchmaster

 

Protože mě podobné míchanice nikdy nelákaly, tvorbu Witchmaster jsem nevyhledával. Věděl jsem o nich, avšak neslyšel jsem od nich ani notu. Po promu novinky od Agonie jsem sáhl víceméně ze zvědavosti. Po krátkém exkurzu do minulosti jsem naznal, že jsem o nic nepřišel a ke štěstí mi bude stačit čerstvá flákota. Kaźń mě překvapila tím, jak dobře oproti předchozím nahrávkám zní. Kapela svěřila nahrávání, mix i mastering Haldoru Grunbergovi (Piotr Gruenpeter z Thaw), který má na kontě skvělé výsledky některých alb od Behemoth, Azarath nebo Blaze of Perdition. Konečné slovo měl samozřejmě Inferno, který si mix s masteringem ohlídal také. Stylové divočině, neurvalosti a špíně tedy dominuje mohutný, až deathmetalový sound, který desce dodává pořádné grády.

 

Skladeb je na desce poměrně dost - čtrnáct - a jejich dvou- až tříminutová délka během celkové půl hodiny je právě tak akorát, aby nehrozila nuda. Deska uhání, všechno drtí, a najednou je konec. Dominantou jsou bicí, které jsou slyšet nejvíc a berou si nejvíc pozornosti. Ne že by ostatní nástroje kulhaly a čekaly pod tíhou bicí kanonády, ale hoblovačky nepřináší nic moc zajímavého, že by převahu blastů vyvážily.

 

 

Witchmaster hrnou svůj nářez zcela upřímně. Na nic si nehrají a jde o ryzí nářez podaný zkušenými muzikanty. Není to málo, ale není to ani moc. Kaźń je nahrávkou zdařilou, plnou neurvalé zábavy, ale postrádající něco, kvůli čemu bych se k desce vracel a podlehl jí. Od zkušených matadorů bych čekal nějakou přidanou hodnotu. Ne jen dobré řemeslo.  


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky