Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Witchmaster - Kaźń

WitchmasterKaźń

Garmfrost17.11.2022
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Ryzí nářez od veteránů polské scény postrádá moment překvapení či přidanou hodnotu. Pobaví, zabaví, vyšumí a zapadne.

Witchmaster patří mezi těch pár hvězdně poskládaných projektů, kterým to funguje. Witchmaster je tedy all-star bandou, ale věhlasů jiných svých kapel nikdy nedosáhli. I stylově je projekt odlišný od ostatních. Pojí je smysl pro extrém. Nálada není tolik vážná a temná už vůbec ne. Borci spojili své síly už před více než dvaceti lety s tím, že aktuální Kaźń je šestým dlouhohrajícím zásekem. Antikřesťanské tendence Wtichmaster mají. Asi…Taková Zdychaj K**** Nazareńska napovídá, že do kostela v neděli nechodí. I když – kdo ví. Borci ve svých textech šíří rebelii, válku a jed. Ale také osobitý smysl pro humor. Kdo hledá, najde. Hudební kabát Witchmaster sice stojí na black metalu a s ním i padá, ale řádně okořeněném thrashem, punkem, crustem a občas až grindem. Bordel, jak má vypadat.

 

witchmaster

 

Protože mě podobné míchanice nikdy nelákaly, tvorbu Witchmaster jsem nevyhledával. Věděl jsem o nich, avšak neslyšel jsem od nich ani notu. Po promu novinky od Agonie jsem sáhl víceméně ze zvědavosti. Po krátkém exkurzu do minulosti jsem naznal, že jsem o nic nepřišel a ke štěstí mi bude stačit čerstvá flákota. Kaźń mě překvapila tím, jak dobře oproti předchozím nahrávkám zní. Kapela svěřila nahrávání, mix i mastering Haldoru Grunbergovi (Piotr Gruenpeter z Thaw), který má na kontě skvělé výsledky některých alb od Behemoth, Azarath nebo Blaze of Perdition. Konečné slovo měl samozřejmě Inferno, který si mix s masteringem ohlídal také. Stylové divočině, neurvalosti a špíně tedy dominuje mohutný, až deathmetalový sound, který desce dodává pořádné grády.

 

Skladeb je na desce poměrně dost - čtrnáct - a jejich dvou- až tříminutová délka během celkové půl hodiny je právě tak akorát, aby nehrozila nuda. Deska uhání, všechno drtí, a najednou je konec. Dominantou jsou bicí, které jsou slyšet nejvíc a berou si nejvíc pozornosti. Ne že by ostatní nástroje kulhaly a čekaly pod tíhou bicí kanonády, ale hoblovačky nepřináší nic moc zajímavého, že by převahu blastů vyvážily.

 

 

Witchmaster hrnou svůj nářez zcela upřímně. Na nic si nehrají a jde o ryzí nářez podaný zkušenými muzikanty. Není to málo, ale není to ani moc. Kaźń je nahrávkou zdařilou, plnou neurvalé zábavy, ale postrádající něco, kvůli čemu bych se k desce vracel a podlehl jí. Od zkušených matadorů bych čekal nějakou přidanou hodnotu. Ne jen dobré řemeslo.  


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky