Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Mortal Cabinet je nový tuzemský hudební projekt, v němž spojili své síly tři čelní představitelé minoritních žánrů jako black metal, EBM či horror core. S tímto nápadem přišel Samir Hauser, frontman kultovní Vanessy, který posléze oslovil kontroverzního rappera Řezníka a legendu black metalové scény Františka Štorma a společně se dali do díla. Vydání předcházela veleúspěšná kampaň na Startovači a kromě debutu zbyly peníze i na realizaci videoklipu. Od začátku této kampaně neuběhlo ani půl roku a pánové už nám předkládají výsledek svého snažení v podobě aktuálního počinu "Necrotica".

Přiznám se, že moje první dojmy nebyly úplně pozitivní. Pěvecký projev i lyrika každého ze zúčastněných jsou přece jen dost specifické a jejich kombinace se zpočátku může jevit trochu nepřirozeně a nesourodě. Každým dalším poslechem jsem jí však přicházel na chuť víc a víc a nakonec si mě tenhle zdánlivý paskvil omotal kolem prstu. Na albu sice nedochází k žádné hudební revoluci a odkazuje spíše na domovské spolky jednotlivých aktérů, jde nicméně o překvapivě svěží kombinaci, které se podařilo vtisknout jasnou tvář i názor, což není málo.

Štormův potemněle nihilistický skřehot a bizarní hrátky s češtinou si skvěle rozumí především s narkoticky jedovatým projevem Hausera a jakkoliv mi zpočátku příliš neladil Řezníkův obhroublý a neučesaný rap, místy překvapivě přecházející do extrémnějších poloh, nakonec i ten mi do celkové skládačky poměrně dobře zapadl. Textově mi nicméně Řezníkem prezentované pasáže přijdou slabší a ne tolik svébytné jako ty, kterými přispěli jeho zkušenější kolegové. Celkový dojem ale nijak zásadně nekazí.

Pokud má lyrika všech tří něco společného, pak je to záliba v explicitním a nekompromisním vyjadřování a černočerném humoru. Neděje se tak ale nikdy samoúčelně nebo na úkor samotného sdělení. K ostré kritice té části společnosti, která vždy volí "menší zlo", frustrovaných jedinců, co "nenávidí svůj job", "Božích stád", která zaplavují Evropu, lidí, co si nechají vymývat mozek různými "televangelisty" či těch, jejichž heslem se stalo "Pojď a ignoruj to", by se ani jiný než drsný a nevybíravý slovník nehodil. Najdeme zde ale i svébytné vyznání Aleisteru Crowleymu či pohřební romanci "Láska a hniloba".

Tvorba Mortal Cabinetu je sice poměrně přímočará a chytlavá, ale zároveň velmi nápaditá, propracovaná a záživná. Důraz je kladen na ponurou téměř až hororovou atmosféru, místy zabarvenou do psychedelických odstínů, která dokáže intenzivně vtáhnout a efektivně dokresluje nihilistický ráz alba. Ačkoliv hudbu skládal František Štorm a většina skladeb nese i jeho typický kytarový rukopis, najdeme zde více styčných bodů s Hauserovou Vanessou, a to především díky potemněle chladnému elektronickému soundu. Na aranžích se nicméně podíleli všichni tři členové souboru a dolaďovali je s Miroslavem Papežem a proslulým producentem Johnem Fryerem, který má na svém kontě veličiny jako Depeche Mode, Nine Inch Nails, Ulver, Swans či Paradise Lost.

"Necroticu" by bylo relativně jednoduché strhat coby lehce nesourodou a samoúčelnou přehlídku nechutnosti, vulgárnosti a zvrácenosti, ale to by byl dosti povrchní a unáhlený soud. Pod zdánlivě odpudivou skořápkou se totiž skrývá spousta trefných postřehů a rýpanců, zbavených jakékoliv korektnosti, předposranosti a obav z křiku potrefených hus. A přes rozdílné přístupy ke skládání textů i hudby každého z členů Mortal Cabinetu se podařilo udržet jednolitou atmosféru a stvořit poutavé, zábavné a nadžánrové dílo, které se nebojí nekompromisně tnout do živého, byť nepřináší nic vyloženě nového či objevného. Pochválit je nutno i skvělý artwork z dílny páně Štorma a famózní videoklip na "Černého myslivce", bezesporu patřícímu ke zlatým hřebům alba.