Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Witherfall - Curse of Autumn

WitherfallCurse of Autumn

Michal Z5.1.2022
Zdroj: Flac
Posloucháno na: FiiO X1, FiiO E06, Beyerdynamic DT770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Witherfall do třetice promluvili svým prog-metalovým melodickým jazykem. Každý jejich počin měl něco do sebe a z vysoké kvality stále neslevují. Pro heavy power progresivisty povinný poslech.

Witherfall se u mě znamenitě zapsali svým debutem. Druhým albem stvrdili svoje schopnosti a na třetím Curse of Autumn se vydávají dál do hustých mlh progresivního metalu. Pro někoho do nemoderního kovu, prapůvodního heavy - power metalu. Pro borce, co se v něm rádi nimrají a stále se snaží oživit prapůvodní definice, jde jistě o velmi výživný materiál na nejeden dlouhý zimní poslech, při vlezlých teplotách, líném mžení a dominující šero tmě, kdy oželíte i poslední podzimní kusy ovoce padlé do promrzlých, hlínou pomazaných trav. Kluci poskládaní především z amerických souborů Iced Earth a Sanctuary mají zkušeností na rozdávání a je dobré se jim plně věnovat. Když k tomu dohodí bohaté bicí Marco Minnemann z Němec, je progresivně a kvalitativně vymalováno. Hudebníci zde sdružení vyhledávají ladné komplikace a dokáží spřádat silné kovové látky, které se vymykají normálu a běžné kvalitě a umí nepošramotit rámec písně. Rozhodně zde necítím ani pach profesorství či jakékoliv samoúčelné progování, důraz je skutečně kladen na skladbu jako takovou.

 

Powermetalový vzlet do stratosfér probíhá se smrtelným G přetížením a nepřipravené dovádí k explozi orgánů. Ano silné melodie jsou hitově vzletné, ale vše je postaveno na solidním technickém zázemí a progresivní komplikovanosti. Dreyer se nebojí trylkovat, rytmika spustit se z kopce a Michael libovolně vybíhá z hrubších výraziv do vyloženě návykových čistých. Hodně melodií je připodobitelných třeba k ranným Orden Ogan, ale ti už nohu z plynu a entuziasmu sundali a kvalitativně paběrkují.

 

Chlapci z Witherfall ví, že netřeba tlačit na pilu, ať už má jakýkoliv profil zubů. Kvalitně akusticky vplouvají do skladeb a využívají i křehkých baladických odstínů, neb hrubost a síla jak známo lépe vyniknou v kontrastu k decentnosti. Witherfall dávají záruku, že balady metalizují do poživatelného dramatického tvaru, přidají pitoresknost Queen, trochu šílenství a rytmického kejklování. Vše zvlažují životadárnými kytarovými vodopády nebo potřebnou černou prací a máme zde komplexní umění hodné opakovaných poslechů. Mistrovsky a ve stopovém množství vsypávají i americký patos a cukrkandl. Naštěstí se ho jen dotýkají a přežvýkávají do metalové mluvy s nevyvratitelným progovým akcentem.

 

Takt a cit pro nálady a budování dramatického spádu skladby mají páni v krvi. Velké hudební kusy tak dostávají charakter strukturovaných kompozic vážné hudby. Vzniká prostor rozvinout umění a progresivní prvky. Dostávám se doslova do orgastických oblastí. Stěží soustředěným poslechem dokáži vychutnat komplexní tryskající progresi a hráčský um. Vychutnat vše s nadhledem vyžaduje osobité úsilí a oposlouchanost standardem. Závěrečná patnáctiminutovka je rozhlehlá mega pole, která neslibuje a není nadějná, ale rovnou dává hrstmi hudební zážitky. Plesám z hladce funkčního celku a vysoké laťky, kterou si Witherfall už potřetí posouvají na vyšší distanci.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky