Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Wolfsbane - Wolfsbane Save the World

WolfsbaneWolfsbane Save the World

Michal Z12.5.2013
Zdroj: MP3
Posloucháno na: Sony CDP-315; Technics SA-EX140; Beyerdynamic DT770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Albový reunion Wolfsbane mi nedává na výběr a něco vyzvednout nelze. Tato kapela měla raději zůstat u ledu.

Bayley se nezadržitelně blíží k půli století svého bytí a začíná do heavy metalového lůna, sázet jednu spermii vedle druhé. Nyní nadešel čas, nastartovat domovskou formaci Wolfsbane, s níž vydal tři řadovky. Poslední byla z roku 1994, poté následovala Bayleyho etapa u Iron Maiden. Ta musela stát spoustu sil, nakonec přišel vyhazov, osudové životní rány, restart soukromého života i hudební kariéry. A máme zde opravdového borce, který nese prapor heavy metalu pevně v prackách a nohami stojí na zemi. Bez skrupulí natrhává prdel všemožným samozvaným králům metalu a hřmí dále svůj postoj k hudbě. Koncertně se Wolfsbane začali navracet v roce 2007, albově až v roce 2012 s nahrávkou Wolfsbane Save the World; v původní sestavě, která se znovu dala dohromady.

 

Vzkříšení Wolfsbane od počátku říkají pravdu, že staré psy novým kouskům nenaučíš. Vrhají se na scénu jednoduchými vyřvávačkami a pulzují energií. Prezentují triviální melodické prvky, riffy i postupy vytažené z hlubokých osmdesátek. Bayley rozezvučuje svůj mohutný hlas do výšek, které se asi zapáčily Stevu Harrisovi, když jej následně prosadil do své družiny. Rychlonohé skladby v drtivé většině dostávají šrámy v podobě divných harmonií a vrstvením jednotlivých stop na sebe. Jakmile se sejde z cesty citace pradávných základů, dostává se k veslu koláž nedozrálého umělce. Mnohdy skladby nabudí a navodí správnou pachuť přelomu 70. a 80. let minulého století, kdy se v Británii tavila první várka hudebních kovových ingotů, bohužel se tato patina nedaří udržet a skladby se lámou všemi směry, jen ne těmi dobrými.

 

Wolfsbane - "Teacher"

 

Vrcholem alba a bohužel jediným  pozoruhodným úkazem (snad ještě úvod ujde) se pro mne stává skladba "Teacher", kde se opravdu vyučují pravé dějiny heavy metalu. Daří se zde vytvořit maximální tlak na heavy metalovou pilu, jejíž pás prochází poctivou ocelí bez ztráty jediného břitu. Tady se řeže spojovací linie vedoucí z ostrého hard rocku ke zřídlům heavy metalu. Skladba má potřebné koule a emoční drajv. Neschází drzost, špinavost a nasranost. Tlak i vydechnutí. Krásná a komplexní oslava ryzího heavy metalu, bohužel na albu křiklavě osamělá.

 

Další dění na albu už sleduji spíše s despektem, jelikož se jedná o crossover mezi metalem, punkem, roztěkaným rockem, infantilními popěvky a melodiemi, či pomp rockem. Občas mě vystraší roztěkaná rytmika a prapodivná rozplizlá psychadeličnost. Když už se Bayley a spol. rozhodnou brázdit baladičtější suché meze, je na čase prchat. Pokud chcete džbán plný emocí a procítěnosti v baladě, rovnou raději sáhněte po poslední zpěvákově sólovce. Balady na albu „Wolfsbane Save the World“ jsou naprosto mimo, upachtěné, prázdné, hudebně rádoby zajímavé. Lépe už vycházejí skladby s kořeny v rhytm and blues a rock´n´rollu. Na tuto základovou desku se snaží namontovat metalovou strukturu, jejíž konstrukce však neodolá přísnějšímu pohledu. Občas to zní jako parodie a jen tajně doufám, že to tak tvůrci opravdu zamýšleli.

 

Wolfsbane při pokusu zapůsobit hlouběji kombinují Meat Loaf s Iron Maiden, výsledek zní prapodivně a na mé kůži způsobuje pupínky. Několikaminutového patosu je přemíra a naprosto pohřbívá další naděje, těšící se na šťavnatý hudební flák. Vkusný pomp rockový arzenál mě nemůže zaskočit, přesto jeho využití působí křečovitě a nemístně. Halekačky z druhé ruky albu příliš neprospívají, ale aspoň se jede a odsýpá to, když už nic. Tuctovost a kissácko-mötorheadovská jednoduchost splývá do laciných nápěvů, z nichž ostříleného posluchače nepříjemně mrazí v kostech.

 

Bayleyho domovina pošilhává k letům, kdy se heavy metal teprve rodil a docházelo k jeho morfóze z hrubozrnného rocku a punku. Přesto z alba cítím absolutní bezradnost kam se vrtnout. Drtit metal? Hájit sedmdesátky, kdy se teprve rodil těžký kov? Nebo brázdit punk, nedej bože pompézní krajiny okupované Meat Loafem a spol.? Pejskokočičkovské. „Wolfsbane Save the World“ je slabé a neuvěřitelné, řekl bych dětinské stejně jako název. Přestože je album rozmanité, nedokáže zaujmout a natož bavit. Wolfsbane se pokusili zaznamenat pestrou sbírku písní plnou překvapení, pro mě však velmi slabou a málo poslouchatelnou.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

David Kasík / 12.5.13 8:58odpovědět

Nemůžu si pomoct, ale ukázka mi připomíná Wyndorfa a jeho Monster Magnet... když si odmyslím ten sborově vyřvávaný refrén a hevíkovské sólo:-)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky