Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Dělat kravál dovede každý bez rozdílu orientace, vyznání, či duševního stavu. Někomu bordel vyhovuje, jiný preferuje sterilitu, ale v mnohém se nevědomky setkávají. Nyní nebudu přemítat a čárat hranice, co je a co není hluk oproti hudbě. Nyní se ponořím do black metalových vod zpěněných hlukařským noisem a zabarvených dronem. Vnikneme pod plášť debutové desky islandské kapely Wormlust The Feral Wisdom. Jednočlenná kapela existující od roku 2006 si svět otevřela čtyřmi demo snímky a jedním splitkem s kapelou Haud Mundus. Teprve až dnes se odhodlala vypustit ze sebe trochu páry a vydat plnohodnotnou desku. Směle do ní.

Co zaujme na první pohled, je obal celého alba. Při pohledu na něj se mi vybaví zejména druhá část trilogie 777 od nezaměnitelných Blut Aus Nord. U této kapely ještě chvilku zůstaneme, jelikož inspiraci vidím, respektive slyším i v muzice samotné. Na mysli momentálně mám rozhádanost nástrojů, která nakonec působí efektivně. Zdánlivě neslučitelné aspekty vytvářejí jedinečnou symbiózu. Zde, v říši abstrakce a avantgardy, dýchají ty nejfantasknější výjevy. Celé dílo The Feral Wisdom je něčím neuchopitelným a spadat může i do zmíněných území. Ovšem v úvodu jsme naťukli téma noise a ten bych viděl zejména v jistých pasážích, kde najednou nevíte, jestli se jedná o zvuk kytar, řetězu, či jiného předmětu neznámého původu. Nevylučuji, že jde o organickou existenci. Naproti tomu se zde krčí pasáže, které jsou hodny škatulky drone. Roztahané a vláčné, zasmušilé a teskné.

Průběh alba mohu snad trefně přirovnat k životu kterékoliv bytosti. Jde o jakýsi zkrácený děj koloběhu života. V případě tohoto alba je příběh rozdělen na čtyři části a rozvržen do času necelých čtyřiceti minut. V první fázi jedinec oživne, promrkává, rozhlíží se. Později rozpíná ruce a už se má k první krůčkům. Zrychluje chůzi, běží, ječí, šílí. Je na vrcholu sil a běsní, dává najevo, že je tu s námi. Zanechává tím za sebou originální otisk, na který se nezapomíná. Těžko říct jestli jej přirovnat k zasazenému stromu, či zbourané pamětihodnosti. Tady už spíše záleží, do jaké toleranční kategorie se posluchač zařadí. Později přijde stáří, krev koluje pomaleji, tlukot srdce je nepravidelný. Medium usíná, oddechuje čím dál pomaleji, až přijde ono nevyhnutelné ticho. V posledním dějství však má ještě drobnou dohru. Posmrtné křeče se ozývají. Divoce škubou tělem, vzbuzují infarkty přihlížejícím a šokují obecenstvo. Těžko říci, jestli stále hovoříme o black metalu, ale pravdou zůstává, že z něj vychází drtivá většina kompozic a zvuk nahrávky. Jakkoliv působí deska nevinně, věřte, že je to nezkrotný spratek, který vám pěkně zacvičí s nervy.

Třebaže se věnuji black metalové hudbě již dlouho, narážím na díla, která mne nepřestanou udivovat. Jedním z nich je právě probírané album The Feral Wisdom. Při pohledu na krajinu původu je však leccos vysvětleno – Island. Jinými slovy – záruka kvality. Patříte-li do skupiny obdivovatelů tamních umělců, možná, že tohle bude jeden z těch, o kterém byste raději neslyšeli. Netradiční uchopení black metalových otěží. Zběsilé míchání struktury hudby, ze které vzniká produkt, nad kterým zůstává rozum stát. Máte-li dostatečnou odvahu a nebojíte-li se šílenství – okuste.