Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Wrathrone - Reflections of Torment

WrathroneReflections of Torment

Garmfrost1.11.2018
Zdroj: CD / promo od vydavatele
Posloucháno na: mini věž
VERDIKT: Wrathrone na poslední desce Reflections of Torment předvádí old schoolový nářez. Jejich death 'n' roll má své kouzlo, ale stále jen lokálního rázu. Uvidí se časem.

V posledním balíčku s promo CDs od ruského labelu Satanath Records se objevilo hned několik nahrávek, které přísahají na švédskou podobu death metalu. Zatímco mě velice mile překvapila peruánská ale švédsky znějící smečka Fervent Hate s deskou Tales of Hate, Lust and Chaos svojí vyspělostí a vůbec výbornými skladbami, druhé album finských Wrathrone milé překvapení nepřináší. Reflections of Torment nahrávkou úplně špatnou není. Klukům to šlape, o tom žádná. Jen zatím stojí před pomyslnou bránou do vyšších sfér a bojí se ji otevřít.

 

wrathrone

 

Moje přísné tvrzení zkusím vyvážit chválou přímočarých nápadů a dobrého growlu, který svojí hloubkou imponuje mému vkusu. Kluci i přes své relativní mládí (služební i osobní) hrnou styl, který vznikal v době, kdy možná ještě nebyli na světě. Zapálení pro pravověrný death metal ani tah na branku Wrathrone nechybí. Jsem překvapen i úrovní zvuku. Vše chrastí, jak se na severskou bandu sluší a patří. Jenže za vším najdete nějaké to ale, že.

 

Když jsem četl pár recenzí na Reflections of Torment, napadlo mě, zda neposlouchám jinou nahrávku. Dozvěděl jsem se, že tato deska je čerstvým větrem do stojatých vod old schoolového deathu a překvapením roku. Nechci shazovat ani Wrathrone, ani kritiku, ale dle mého názoru si na podobné soudy bude muset kapela ještě chvíli počkat. Dobré nápady i instrumentální zdatnost jsou na můj vkus docela často shazovány vatou, výplní, nebo přílišnou jednoduchostí. Pro příklad se zastavím u výkonu bubeníka Mikaela Ruoho. Jeho schopnosti naplno vyniknou v groove pasážích, kde se pokaždé rozparádí s přechody a skvělou hrou se šlapáky. Naopak v tupa tupa rytmu mi jeho více než sporá hra nesedí vůbec. Je mi jasné, že do ploch, kde kytary samy nepředvádí žádné parádičky, není možné hrnout střelhbité blasty, rafinované přechody a práci s činely, ale nejeden bubeník už v minulosti předvedl, že i to lze.

 

Wrathrone se upsali old schoolu a každou vteřinou nám dokazují, že z něj neuhnou. Svěžím větrem do stojaté vody mohou být příjemné melodie, které tu a tam problesknou hřmotnou divočinou. Zdá se, že nejsilnější v kramflecích jsou právě v sólových vyhrávkách. Že by tudy vedla cesta z bahna?

 

 

Abych nesoudil jen přísně, při srovnání s debutem Born Beneath a dvojkou Reflections of Torment je evidentní, že kapela na sobě maká, nestojí na místě a z divokého hříběte vyrůstá vášnivý hřebec. Pokud se vše usadí, uhladí či zašpiní (dle potřeby), je možné, že další deska bude tou, která kapelu z podzemních garáží vytáhne.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky