Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Wstręt - Subhuman Eschatology (EP)

WstrętSubhuman Eschatology (EP)

Garmfrost7.10.2025
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Death metal v rukou Wstręt je hrubozrnný a potemnělý.

Možná bych měl začít upřesněním, že píšu recenzi na debutové EP Wstręt z Varšavy. V Polsku existuje totiž ještě jedna kapela stejného jména. Neznal jsem ani jednu z nich. Takže Wstręt z Varšavy produkují začernalý death metal, který se věnuje misantropii, osvícení a temnotě. Kapela funguje ve dvojici, což je už delší dobu v podstatě normou a proč ne. Odivm je zpívajícím bubeníkem a Voiceless Tongue hraje na kytary s baskytarou.

 

wstret

 

Debutovat rovnou s podporou vydavatele zvučného jména jako je Godz ov War Productions, značí zaručený potenciál, který v nich takový label vycítil. Subhuman Eschatology obsahuje pouze dvě skladby, které dohromady mají necelých osm minut. Což znamená nástin, nebo chcete-li ochutnávku toho, co od Wstręt lze do budoucna očekávat. Obě skladby ošetřené zdařilou produkcí nezní vůbec špatně. Nejedná se o žádné bezhlavé sypanice, nicméně rychlých pasáží je většina. Death metal v rukou Wstręt je hrubozrnný a potemnělý. Zahuhlaný growl nepatří mezi nejzajímavější a nejzdařilejší hlasy. Chtělo by to na sobě zapracovat, takto skladbám vlastně škodí. Oba pánové na své nástroje umí hrát a skladby tu a tam podpoří zajímavým sólem nebo vyhrávkou. Základ obou skladeb je samozřejmě založený na temném hrubiánství, které často klouže do valivějších poloh.

 

S hodnocením budu opatrný. Na tak krátké ploše se nic moc nestihne projevit. Obě skladby nejsou špatné, bojím se však, že další podobné na delší nahrávce by už mohly začít nudit. Postrádám patřičný oheň. Zlo v podání Wstręt nepůsobí příliš nebezpečně…

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 11.11.19 10:06

Nemohu se zbavit dojmu, že Akerfeldt a spol, i přes chvályhodnou snahu, nemalou porci výborných nápadů a nesporné odhodlání, tlačí tu svou kárku poněkud toporně a nepřirozeně. Ano, na In Cauda Venenum se toho děje spoustu. Spoustu zajímavého. Nicméně mě prozatím při každém poslechu přepadá neodbytný pocit lehké otravnosti... Opeth chvilku oblékají vyžehlený kabátek z období někde kolem Ghost Reveries, chvilku jakoby bloumali u Kinga Diamonda na hřbitově, jindy jsou zas natolik milí, krásní... a chvílemi bohužel až přearanžovaní... Možná vyslovím poněkud kacířskou myšlenku, ale momentů, kdy Akerfeldt se Svalbergem a občas i Akessonovou kytarou zní prakticky unisono, je na můj vkus zbytečně mnoho. Snaha o efektní vygradování atmosféry se u mě jaksi tentokrát míjí účinkem. In Cauda Venenum mi připadá jako složitá matematická rovnice... ...chybí mi hravost a drzý úšklebek Heritage:-) Uvidíme v pátek v Norimberku...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky