Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Wyrm - Purge

WyrmPurge

Bhut14.3.2020
Zdroj: CD //promo od vydavatele
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Wyrm po tak dlouhé době působnosti stále neplatí za velké jméno naší blackové scény, což je mrzuté, ale nutno jedním dechem dodat, že se v ní neztrácejí a drží se stále v normě a solidní kondici. Dobrým důkazem je album Purge, které vykazuje známky jejich nejlepší nahrávky.

Někdy se člověk až lekne toho, jak čas pokročil ve smyslu, jak rychle uhání a za sebou zanechává jen rovnou čáru, která pozvolna mizí v prachu, jak od nějakého sportovního automobilu libovolné značky. Třeba tuzemská blacková sešlost Wyrm se studiově odmlčela na drahně dlouhou dobu, ve které by se mohlo už nejednomu sledovači snadno zdát, že skupina jaksi zanikla. Jenže parta, jak se zdá, pilně cvičila, skládala a když dával člověk pozor, tak je uzřel i na nějaké té soupisce různých koncertních událostí. Za tu dobu se dění prakticky nemohlo obejít bez personálních rošád, a tak v bookletu aktuální desky se na majitele takového digipaku šklebí trojice blackmetalových přívrženců. Pro úplnost úvodních plků se ještě sluší doplnit, že deska Rune Rider vyšla v roce 2012 a letos (2020) se na pultech e-dister ohřívá Purge.

 

Wyrm jsem měl vždycky svým způsobem rád a na jednu stranu mi jich bylo vždycky líto. Když jsem je viděl někde živě, tak ta jejich blacková bouře fungovala a dokázala hýbat s tělem, zaujmout, zkrátka nebylo to nic, od čeho bych odcházel. Vždycky jsem kvitoval takovou tu určitou civilnost vystupování a zároveň hudební agresivitu, což jsou modely, které se málokdy potkají. Pravdou je, že moje poslední „živá“ zkušenost už má taky na hřbetě pět křížků, takže netuším v jaké podobě se mašina předvádí dnes. Nicméně aktuální desku Purge hodnotím z letmého pohledu jako tu nejsyrovější, kterou kdy kapela vydala, takže i nějaká ta animálnost by při pódiovém běsnění určitě nebyla od věci. Ale tuto rovinu opusťme a vrhněme se raději na to, co zajímavého nahrávka přinesla.

 

 

Jak už jsem lehce poodkryl – album je syrové. Je to živelný black se svižným průběhem a bez příkras v podobě kláves, samplů, čistých vokálů, prostě taková ta klasika. Ovšem ve zvuku vidím můj osobní rozkol, neboť zvuk alba mi přijde hodně zmačknutý ve smyslu tlaku. Tolerovat se dají tak tři songy a pak si začnete říkat, že něco cítíte jinak, že je to takové znavující. Třeba při rychlejší hře rytmičáku mám dojem, že se ztrácí basované pozadí a dopředu jdou hodně středy a jejich atakování zkraje zaskočí. V ten moment začnete ušima kroutit jak při hledání signálu satelitem a ve snaze vnímat vše potřebné vlastně zjistíte, že tam všechno je. Ale proč se snažit hledat něco, co má být stále jasné a nemělo by být přehlušováno jiným elementem? Díky takové podobě zvuku se deska bohužel snadno dostává do takové jednotvárné polohy, ze které může stereotyp rozbít už jen dobrý skladatelský nápad. A ten naštěstí nechybí. Přesto mi přijde mrzuté, že album dostalo takového zvukového ošetření. Je zřejmé, že kapela to takhle chtěla, jinak by to snad nepustila ven. A je mi taky jasné, že hodně lidem to nebude připadat nijak rušivé, urážející nebo krkolomné, ale já se podobných pocitů zbavit nemohu, a proto je zde předkládám, kterak zvuk a komplexnost alba působí tak jak leží a jak moje aparatura reprodukuje (včetně soustředěných poslechů se sluchátky).

 

Ovšem zmíněno bylo, že skladby nejsou prostoduché, ačkoliv i zde by jistě polemika a diskuze mohla spolehlivě nastat. Jde o úhel pohledu. Pokud se chcete na žánr black metalu dívat jako na nekompromisní smršť rychlých riffů a válcujících bicích nástrojů včetně nelidského vokálu – jste doma. Pokud hledáte nějaká propletení s jinými vlivy, určitou barevnost v podobě změn nálad, rychlosti a dalších zpestření, kterých je v současnosti obrovské množství – zde nic takového jednoduše objevit nelze. Tohle není nic proti kapele, ale jednoznačné připodobnění hudební roviny, ve které se Wyrm hýbají. A jejich pohyb není toporný. Třeba hned úvodní a zároveň titulní skladba dokáže zlákat okamžitě. Líbí se mi takový ten ledový klid vokálu v kontrastu s rychlejší metalovou bestií v zádech. Bálisova baterie je krásně rozkmitána a její hra spolehlivě zaujme. Možná za určitý příklon k dřevnější podobě blacku může jeho skvělé angažmá v Kraake, což je kapela, která je takovým tím typickým představitelem black metalu ve stylu Gorgoroth… třeba. Wyrm vlastně nejsou vůbec daleko od takového modelu, jelikož dokážou ty skladby pěkně nakopnout zajímavým riffem, určitou chytlavostí a konstrukcí skladeb. V živém provedení musí nový materiál fungovat výtečně.

 

 

Shrnu-li vše doposud uvedené, tak dostaneme veskrze jednoduchou rovnici: kvalitní blackové cítění + syrový přednes + svým způsobem originální pojetí sobě vlastní – natlakovaný a místy tříštící se zvuk = Purge. Osobně si myslím, že jde o doposud nejlepší nahrávku kapely a baví mě víc než minulý počin, ovšem ten (přiznám se bez tortury) jsem neslyšel snad od roku 2015… Je tak trochu škoda, že Wyrm po tak dlouhé době působnosti stále neplatí za velké jméno naší blackové scény, ale nutno jedním dechem dodat, že se v ní neztrácejí a drží se stále v normě a solidní kondici. Nechť je jim přáno.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky