Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ani nevím proč, jsem se jaksi vyhýbal poslednímu počinu Rune Rider tuzemské formace Wyrm. Když nám pak do redakce dorazil promo mp3 balíček, taktéž jsem se k němu nehlásil. Avšak nedalo mi to, a když se z kolegů recenze nikdo neujal, chopil jsem se situace sám. Mám nyní plakat nad výdělkem? Nebo si mám mnout ruce, že ostatním unikl krásný artefakt? Na tuto otázku jsem dlouho hledal odpověď… Nyní se tedy podívejme, k jakému závěru jsem nakonec dospěl…

Ten úvod nezněl moc příjemně, což? Hlavu vzhůru, nikterak špatné to zas není. Ovšem o dokonalosti za slovo vzaté se taktéž hovořit nedá. Po několika prvních přehráních se dostavovalo nemalé množství nejistých pocitů. Dopřával jsem si větší odstupy, různé druhy reprodukce, jiné prostředí k poslechu apod. Nuže… nakonec stejně musím s pravdou ven a chození kol horké kaše jednou skončit přeci jen musí. Ne, že bych tvorbu kapely neznal a přistupoval k nim zcela nepolíben, ale častému poslechu jsem neholdoval. Na vině není špatná hudba kapely, spíš moje laxnost vůči jejich tvorbě. Že by mě to tedy příliš neoslovovalo? Nejspíš to tak bude. Avšak na nové album jsem četl spoustu chvály a kladných ohlasů. Říkal jsem si, jsem skutečně takový hluchý tupec? Zřejmě k tomu musím přijít bez nějakého očekávání. Ano, tak to funguje. Nic od toho nečekejte a nechejte se překvapit nadílkou. Odměna bude bohatá. Rune Rider není špatné album, jen jej neumím poslouchat… asi… Pro fanoušky nenáročného black metalu to však bude lahůdka a jisto jistě si v jejich žebříčku místo obsadí. Já jsem také fanda blacku (vcelku velký), ale sakra čím to, že mi to nějak není po chuti? Nechci, aby to vyznívalo poněkud odtažitě a zatracovaně. Album své kvality má. Má svou hodnotu, která není nejmenší, ale širšímu okruhu posluchačů se, cítím, líbit nemůže. 

Kapela jde hned od začátku rovnou na věc. Musím pochválit pěkný zvuk, který má líbivou čistou hodnotu. Krásně se pak vykreslují bicí a kytary. Pozornost udržuji jak jen to je možné a nakonec mi dojde, že vlastně nemusím. Ať v tom už konečně přestanu hledat skryté detaily. Vždyť tohle je přímočará pila, která prostě zrakví vše, co ji přijde do cesty. Metá kolem sebe silou syrovou a hrubou. Styl pohanského válečníka. Drsnou vizáž si kapela drží po celou délku hrající doby. Ani na moment není výrazně poleveno. Ona tahle smršť, ale má své kouzlo a půvab. Chcete-li se oddávat masakru, budiž, nechť vám je toto album lahodnou krmí. Chcete-li však nelehké party a náročnější kompozice, chraňte se od Rune Rider co nejdále. Ta hudba má koule, jak se soudobě říká, má to šmrnc a spád. Je to svým způsobem výborná záležitost a zcela v jasných barvách si to dovedu představit na živo v nějakém klubu. Ale bohužel víc chtít nemůžeme. Alespoň já skutečně nic víc vymačkat z alba nedokážu. Je to však nutné neustále hledat složitou a náročnou muziku? Není. Každý čas od času potřebuje vypláchnout makovici, a co jiného by pomohlo lépe, než poctivý nářez. Rune Rider jede smrtelně dobře a ví, na kterou strunu má uhodit. Je to načasovaná hudba s přednostmi v běsnění. A když to poslouchám už snad po sté, tak musím říct, že se mi to nakonec i líbí.

Nic, a opakuji nic, mi však stále nezabrání pocitu, že poslouchám průměrnou juchačku. Průměrnou ve smyslu klasickou, obvyklou. Přímočarou black metalovou bombu. Mám to sem tam rád a nechám si podobné úlety líbit. Wyrm to šlape dobře a hrát umějí a na letošní desce je to znát. Kapela nám trochu uzrála a vyklopila ze sebe pěkný kousek. Ale stejně to bude furt někde v nižších polohách, než v horských výšinách. Tady mi ta ozvěna doznívá nějak brzy… Echo horského průsmyku to tentokrát nebude… je mi líto.