Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Představovat Igora Morese odrostlejším znalcům tuzemského undergroundu mi přijde jako zbytečné nošení dříví do lesa, ale pro pořádek a mladší fans ještě jednou. Když skončila cesta kapely Monastery, ujal se Igor myšlenky seberealizace a dal vzniknout projektu XYZ. První nahrávku "Uncommon Space" si bylo možné na konci tisíciletí pořídit na kazetě (jedna se tehdy zatoulala i ke mně) a také vyhledat pár pochvalných reakcí v tehdejších plátcích. Šlo o techničtěji podaný metal s pár zajímavostmi a věcmi k zamyšlení, ale bohužel to vše jaksi nedopadlo. Vydání druhé věci s názvem "Nature of Soul" jsem už nevnímal a existenci tohoto projektu uzavřel jako tu, která měla jepičí život. Igor se v dalším čase věnoval kapelám jako Hypnos, Forgotten Silence nebo Kuma Raffinata a potvrzoval, že jako hudebník v sobě má talentu a schopností dost a dost.

Čas pokročil, z náctiletých slídilů po nabídce obchodu Redblack jsou redaktoři webzinu Echoes a Igor Mores dělá stále muziku, která ho naplňuje. A hlavně se mu podařilo oživit XYZ. "The Right Way Of..." je třískladbové EP ovlivněné pocity, kterak není snadné najít hranici mezi dobrem a zlem, k čemuž velice vhodně posloužil tématicky spjatý seriál Lost, který u nás dodnes opakují různé televizní stanice. Síla toho seriálu měla svého času vážné účinky, ale postupem děje se vytratila (můj názor). Rozhodně ale jde o záležitost nápomocnou k realizaci nahrávky, která přemítá nad tím, že hrana mezi plusy a mínusy bývá zatraceně tenká. A složitá k určení.

Po hudební stránce Igor rozhodně nezklamal. Ani nemohl. Jeho nahrávky se snaží předvést víc, než je běžně k mání. Jít trochu dál, nakouknout jinam a přinést si z těchto míst přesně tolik, kolik je dobré si vzít. Někdy je to možná o něco víc, než by bylo vhodné, ale neznamená to nic zásadního. Ač jde o hudbu komplikovanější a spojující v sobě různé přístupy a náznaky žánrů, nepůsobí toporně ani nejednotně. Někdy se sice může zdát, že je cesta uzavřená a ulička slepá, ale Igor vždy z nastalé situace nějak vybruslí. Někdy lehce, jindy s obtížemi, ale pořád stylově.

Přehlédnu-li poněkud otřesný obal (u XYZ taková nehezká tradice, uff), hudebně jsem naladěn na podobnou notu a ve společnosti chytře vykombinované metalové mini-nahrávky. Ryze instrumentální pojetí, kombinace atmosféricky progresivního metalu, jehož některá místa by šlo s trochou nadsázky označit jako avantgardní, ale jde pouze o jakýsi vzorek nebo upozornění typu "jsem zpátky a zkuste, jestli vás to osloví". Na nějaké hlubší soudy jde o příliš málo muziky. Spíš o sympatie a pár postřehů navíc. Osobně nejvíc upřednostňuji třetí song "Black Smoke" (seriáloví nadšenci ví), který působí nejchytlavěji a možná trochu méně komplikovaně. 

Určit mez mezi dobrem a zlem není snadné. Určit pocity z této nahrávky snadné je. Jsou pozitivní. Pro počínání XYZ mám svým způsobem slabost, baví mě mu naslouchat a proplétat se jeho stravitelně nestravitelnou muzikou. Zároveň se ale bojím, že na něj znovu zapomenu a že zapomenou i druzí. Ti druzí! Nezapomenout totiž jde jen na opravdové skvosty, fracky a originalisty a XYZ nepatří ani do jedné z kategorií. Jsou to spíš jen ty sympatie...