Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
XIII. Století - Dogma

XIII. StoletíDogma

Bhut22.8.2010
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Velice povedená deska s chytlavými písněmi. Další záznam do diskografie vepsaný zlatou barvou. Posluchače jistě potěší skladby jako Prokletí domu slunečnic, či Dogma.

Další řadovou desku si kapela XIII. Století nechala pro rok 2009, tedy s čtyřletou odmlkou. Nová deska nese jméno Dogma. Kapela se lehce navrátila ke svým kořenům. Hudba už není tolik experimentální a elektronická, jako tomu bylo na albu Vendetta. Je kladen více důraz na rockový projev. Samozřejmě stále se hudba této skupiny vyvíjí a tak není divu, že se v jednotlivých skladbách posluchači dopřává modernějšího pojetí gothického rocku. Avšak kapela si stále drží svou osobitou tvář, dle které je mnozí bezpečně poznají. Bylo by celkem trapné setrvávat na jednom bodě a omílat neustále ty samé prvky dokola. Skupina XIII. Století se neustále rozvíjí a spolu s ní i jejich smyslná a okouzlující hudba. Proto má deska takový uhlazený čistý zvuk, jelikož se jí také dopřálo velké péče. Vzniklo tak kvalitní dílo, které skvěle zapadne mezi své ostatní bratříčky v celkové diskografii této sestavy. 

 

Album otevírá intro pojmenované Labyrinth. Slyšet jsou v něm různé povzdechy a pazvuky. Netrvá dlouho a máme zde první píseň Kabarette Voltaire. Milá svižná veselejší skladba, které dominuje hra baskytary. Trojka jménem Katakomby má trochu nervózní atmosféru, oproti tomu vydařený anglicky zpívaný refrén. Další píseň Hypnotizer má temně pomalé tempo s mrazivou atmosférou, avšak příjemnými melodiemi. Trochu experimentálním začátkem začíná pak skladba Černé slzy. Zbytek písně tvoří živější rockové jádro. Cyber gothický charakter má pomalá působivá skladba La Femme Fatale. S prapodivného snění pak probouzí Měsíc lovce. Další milá příjemná středně rychlá skladba. Výborným songem celé desky je Prokletí domu slunečnic. Skladba asi nejvíce podobna starším deskám a písním. Lehce pomalé tempo se záhadným závojem. Velice příjemná věc na poslech. Devátá předposlední písnička nese jméno jako album celé, čili Dogma. Jako hudební doprovod slouží pouze klávesy. Tato píseň by se dala přirovnat ke starším kouskům jako Stigmata Vampire, či Květy zla. Závěrečnou poslední píseň vytváří takové outro pojmenované Martyrium, tvoří ho improvizovaná hra na klávesy zakončená povzdechy.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Enemy / 23.3.14 12:00

No víte...ono když jde o koncepční desku s jedním tématem a tedy i jedním motivem, což je peklo, tak asi nemůžete čekat, že každá skladba bude znít úplně odlišně..deska vypráví cestu do pekla..což autor recenze očividně nepochopil..dneska zní jednotvárně? to jste buď desku pořádně ani neslyšeli a nebo máte totální hudební hluch..osobně se teda přikláním ke kombinaci obojího..album je jízda od začátku do konce jak autor zamýšlel..to byl záměr nepolevovat z tempa, aby deska měla spád..ale opět, to neinformovanej člověk nepochopí.. =) na český hudební scéně, je tahle, teď už, kapela zjevením, který získává kladný ohlasy všude po světě, takže si to přeberte..jedna negativní kritika v záplavě nadšených kritik ze zahraničí..no pane redaktore, zdar a sílu při dalších zcela zcestných recenzích! =)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky