Recenze: XIII. Století

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

XIII. StoletíDogma

Bhut22.8.2010

Zdroj: mp3 (320 Kbps)

Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W

VERDIKT: Velice povedená deska s chytlavými písněmi. Další záznam do diskografie vepsaný zlatou barvou. Posluchače jistě potěší skladby jako Prokletí domu slunečnic, či Dogma.

Další řadovou desku si kapela XIII. Století nechala pro rok 2009, tedy s čtyřletou odmlkou. Nová deska nese jméno Dogma. Kapela se lehce navrátila ke svým kořenům. Hudba už není tolik experimentální a elektronická, jako tomu bylo na albu Vendetta. Je kladen více důraz na rockový projev. Samozřejmě stále se hudba této skupiny vyvíjí a tak není divu, že se v jednotlivých skladbách posluchači dopřává modernějšího pojetí gothického rocku. Avšak kapela si stále drží svou osobitou tvář, dle které je mnozí bezpečně poznají. Bylo by celkem trapné setrvávat na jednom bodě a omílat neustále ty samé prvky dokola. Skupina XIII. Století se neustále rozvíjí a spolu s ní i jejich smyslná a okouzlující hudba. Proto má deska takový uhlazený čistý zvuk, jelikož se jí také dopřálo velké péče. Vzniklo tak kvalitní dílo, které skvěle zapadne mezi své ostatní bratříčky v celkové diskografii této sestavy.

Album otevírá intro pojmenované Labyrinth. Slyšet jsou v něm různé povzdechy a pazvuky. Netrvá dlouho a máme zde první píseň Kabarette Voltaire. Milá svižná veselejší skladba, které dominuje hra baskytary. Trojka jménem Katakomby má trochu nervózní atmosféru, oproti tomu vydařený anglicky zpívaný refrén. Další píseň Hypnotizer má temně pomalé tempo s mrazivou atmosférou, avšak příjemnými melodiemi. Trochu experimentálním začátkem začíná pak skladba Černé slzy. Zbytek písně tvoří živější rockové jádro. Cyber gothický charakter má pomalá působivá skladba La Femme Fatale. S prapodivného snění pak probouzí Měsíc lovce. Další milá příjemná středně rychlá skladba. Výborným songem celé desky je Prokletí domu slunečnic. Skladba asi nejvíce podobna starším deskám a písním. Lehce pomalé tempo se záhadným závojem. Velice příjemná věc na poslech. Devátá předposlední písnička nese jméno jako album celé, čili Dogma. Jako hudební doprovod slouží pouze klávesy. Tato píseň by se dala přirovnat ke starším kouskům jako Stigmata Vampire, či Květy zla. Závěrečnou poslední píseň vytváří takové outro pojmenované Martyrium, tvoří ho improvizovaná hra na klávesy zakončená povzdechy.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.