Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
XIII. Století - Frankenstein

XIII. StoletíFrankenstein

Bhut17.8.2019
Zdroj: CD //#0190295436650
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Album, které je i není kompilací. V každém případě jde o fungující sbírku vynikajících songů. Má to své charakteristické kouzlo, kterým si už kdysi třináctka podmanila své příznivce. Klasika a kapelní jistota.

Pro všechny nadšence, kteří skáčou radostí, že jejich oblíbená kapela vydala další desku, musím předznamenat, že radosti stačí jen půl. To proto, že album Frankenstein je něco mezi řadovkou a kompilací. Spíše bych se klonil k té kompilaci… Ano, XIII. Století má venku další studiový kousek, na kterém se leskne osm skladeb a… chvilka napětí… na něm jsou pouhé dvě nové skladby. Takže pokud držíte kapelu v pozornosti pravidelně a věnujete se všemu, než jen velký deskám, pak můžete být lehce smutní.

 

Píšu lehce smutní, protože nahrávka jako celek funguje na výbornou. Aby ne, když jde o silné skladby, z nichž mají některé už několika roky prověřený status. Ale bez ohledu na stáří písní je z alba cítit soudržnost a především perfektní náboj. Obecně se dá album přirovnat k Intacto nebo Dogma, to kvůli takové obecné struktuře, kterou tato alba mají. To znamená svižný úvod, pár zádumčivých proložek a pomalý a přesto náležitě působivý závěr. Ale pojďme to projít.

 

 

Frankenstein otvírá stejnojmenná skladba, která je první ze dvou nových kousků. Tuto věc šlo slýchat již na nedávných koncertech a právě v dojmech z jednoho takového jsem se zmínil, že ty prvotní mi evokovaly paralelu k Abysmal Grief. To díky tajuplnosti a jisté primitivnosti (v dobrém slova smyslu). Jisté je, že tahle věc má opravdu silný refrén, který čas od času skáče na mysl. Takže kolik blesků, tolik ran; vivat vivat underground… to je samozřejmě moje šprýmová verze, ale furt mi to tam leze, no. Nicméně tenhle kousek je vážně povedený a nedivím se, že stanul jako titulní a otvírá celou nahrávku. Nový věk temnoty pokračuje v živelném tempu, ale lyrikou se chytá hořké současnosti. Přeskočím ambientního Fausta a postesknu si nad zařazením coveru Karneval. Tahle věc už vyšla na prvním výběru největších hitů z roku 2001. Já vím, že jde o letitou koncertní tradici skupiny, ale už se mi tenhle šlágr poněkud ohrál. Ačkoliv se mi zamlouvá jeho řezavý zvuk a bezesporu chytlavý průběh, prostě už jsem těch Karnevalů naposlouchal víc, než bych možná chtěl.

 

Následuje druhá novinka, kterou je věc Chaotica, což je taková Nebe pod Berlínem z minulého alba. Ten charakter je velmi podobný. Fénix kdysi otvíral další výběrovku, tentokrát šlo o dvojdisk Ritual. Ta věc má jiskru, takže její zařazení je mi sympatické. Bohové na strojích je vyzobnutá skladba z třetího disku výběrovky Horizont událostí, která tvoří zajímavý doplněk celé diskografie a Petrovy sólové tvorby. Navazuje na někdejší synth projekt Land Of Bizarre a později (právě na zmíněném trojdisku) projekt Hindenburg. Závěrečná Evropa je jakési memento a stesk, ze kterého dokáže pěkně zamrazit, dáte-li si do souvislostí textovou složku. Ale snad nemusím nikomu vysvětlovat, že XIII. Století není jen o muzice, ale především i o textech, které jsou vždycky prvotřídní.

 

 

Na jednu stranu škoda, že toho nového není více, na stranu druhou je to po necelých třech letech další zásek do police, takže jakési připomenutí, že je s kapelou stále nutné počítat. A já s nimi počítám velmi rád a dlouho. Určitě jde o dobrou desku, která jistě svěže zapůsobí na každého, kdo nemusí mít nutně všechny bestofky a vystačí si s klasickými studiovkami. Pak bude album patřičně působivé. Ti další si musí vystačit s dvěma novými kusy, avšak ve velmi semknutém balení ostatních písniček. Výsledek je chytlavý gothic rock s výraznými refrény i několika tajemnějšími polohami, které byly pro tuhle kapelu vždycky naprosto typické. Basová linka sem tam vyjede do popředí, jako to bylo už na dávných válech Hněv andělů nebo Mistr Leonard. To jsou momenty, při kterých si vždycky uvědomím, proč tuhle kapelu žeru. Prostě klasika a kapelní jistota, která stále funguje a působí efektivně.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Garmfrost / 18.8.19 10:48odpovědět

Jsem taky spokojený nad míru. Většinu kompozic sice znám na zpaměť, ale takto poskládané za sebou, podpořené skvělým zvukem a doplněné o nové pecky úžasně fungují. Krásně to ve mě tepe, rezonuje a díky ní třináctku miluju zase o kousek víc. Na podzim navštívím tradiční koncert v Metru u nás v Brnisku a bude fajn. :)

Peters / 17.8.19 11:48odpovědět

Velká spokojenost. Dobrý zvuk a semknutý obsah. Závěrečný song je exkluzivní a donutí si pustit CD ještě hodněkrát dokola.

Victimer / 17.8.19 11:07odpovědět

To je akorát pro mě. Jako příležitostný posluchač XIII. Století jsem podobnou sbírkou obohacen :)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky