Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
XIII. Století - Metropolis

XIII. StoletíMetropolis

Bhut17.6.2010
Zdroj: CD (# HMP 0702P)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Velice povedená deska, jak po hudební, tak po zvukové stránce. Pozadu nezůstává ani samotný booklet desky, v němž se ukrývá pěkná fotka kapely, v té době ještě s Olyí Ryšavou. Jedno z nejpovedenějších alb této kapely. Příjemná gotická relaxace v kontrastu s potemnělou až doomovou atmosférou.

Rok 2000 v sobě přinesl další řadové album jihlavského tělesa XIII. Století. Tentokrát byla deska pokřtěna jako Metropolis. Já osobně jí řadím mezi ty nejlepší desky, které kdy skupina natočila. Nejen, že má naprosto výborný zvuk, booklet, ale i její jednotlivé skladby jsou velmi působivé, mrazivě gotické a dosti výpravné. Texty, které nutí přemýšlet, jsou opět z hlavy frontmana kapely Petra Štěpána. Albu vévodí jediný hudební nástroj a to klávesy. Ne, že by ostatní nástroje zůstávali pozadu, ale klávesy mají hlavní řeč. Setkáváme se s větší absencí elektrické kytary, ovšem v písních bylo zcela zbytečné ji používat. Jediné, co trochu vytrhává z kontextu desky, jsou dvě baladické písně. Svátek hladových aHvězdy chtějí patřit tobě. Ne, že by byli ošklivé, ale poněkud mi nesedli do ostatní kompozice tohoto počinu. Naopak, bych velice rád vyzdvihl skladby jako MetropolisFatherlandAbsinth či Hindenburg. Výpravné epické songy s mrazivou atmosférou. Při poslechu alba Metropolis se jistě dostaví nutkání o daných věcech přemýšlet a celou desku si stále pouštět znovu a znovu. Ovšem jedná se o celkem pomalé tempo se zejména klávesovými pasážemi, které místy znějí vskutku mysticky až pohřebně. Tudíž by zřejmě posluchačovi sousedé neměli příliš radost, kdyby tak to chmurnou hudbu slyšeli několikrát za den. Co se týče zvuku alba, ten je více než povedený. Krásně uhlazený, příjemně záhadný a je znát velký důraz na detaily. Posluchač jen stěží bude hledat nějaké mrtvé místo.

 

Metropolis otevírá intro v podobě skladby Castel Argis. Zaznamenán je v ní ruch dobové ulice zakončující malý prolog. Po něm následuje stejnojmenná skladba, co samo album, čili Metropolis. Temná, tajemná gotická píseň s naprosto výborným refrénem. Jedna z nejlepších skladeb a hned v úvodu. Hlavním prvkem songu jsou velmi melodické klávesy. Další porcí řádně chmurného a záhadného gothic rocku jest Fatherland. Další z největších hitů této skupiny. Obsahuje hymnickou atmosféru s velice chytlavým refrénem, který si jistě mnozí budou během poslechu prozpěvovat. Za zmínku dále stojí kytarové sólo, které se nachází v útrobách skladby. V podstatně jediná kytarová pasáž v písni. Aby toho tajemna stále nebylo málo, přichází Svátek hladových. Velice žalostná, chmurná téměř depresivně vyzařující balada. Deska si dále pohrává s hudebními styly. Nyní se dostavila expresionisticky pojatá skladba Bela Lugosi’s Dead. Jedná se o coververzi na punkovou hvězdu Bauhaus. Názor na tento cover se značně liší. Někteří jej mají rádi, že se jedná o skladbu odlišnou, osobitou a zkrátka originální. Jiní zas na ni neustále nadávají a pošpiňují ji kvůli tomu, že prostě originál je lepší. Nebudu tedy rozvádět, jaká tedy píseň je, ať si udělá posluchač obrázek sám. Jen osobně sám za sebe a zcela nezávisle říkám, že skladba obsahuje až příliš efektů, bez kterých by byla jistě příjemnější. Konečně veselejší náladu navodí až Stonehenge. Skladba je sice opět bez použití elektrické kytary, ale i tak její místo hrdě zastupují klávesy, které udávají směr této věci. Další posmutnělá balada se jmenuje Hvězdy chtějí patřit tobě. Hudební doprovod vytváří pouze klavír. Kdo již při poslechu usnul, tak bude zajisté probuzen. Anglicky zpívaná London After Midnight je klasickou ukázkou toho, jak se má hrát gothic rock. Dobré melodie, zdařilý refrén a různorodé pasáže, vše za doprovodu temných kláves. Jen bych asi vytkl jednu věc a tou je angličtina. Přeci jen česká kapela zpívající anglicky má trochu nevýhodu ve výslovnosti a tudíž ve zpěvnosti. Proto se text jeví jako krkolomný, ovšem v kontrastu s hudbou se tento šrám lehce ztrácí. Nyní si dáme Absinth. Tajemný nápoj se specifickou chutí a ještě tajemnější historií. Není divu, že i skladba se nese ve velmi pomalém až funerálním tempu. Klávesy se zvukem varhan až mrazí. Velmi pěkný a výborný opus. Tato píseň posluchače doslova pohltí a přenese kamsi do světa zelených víl. Aby toho žalu a smutku stále nebylo málo, tak na závěr přilétá ještě Hindenburg. Hindenburg jest vzducholoď a zároveň jedna z největších leteckých katastrof a tragédií. Závěrečná instrumentální skladba díky svému charakteru odnese posluchače na místo činu. Na úplný konec skladby je ještě použit autentický dialog jednoho reportéra, který byl na místě činu v pravý okamžik a celou hrůzu na vlastní oči viděl. Velice působivé řekněme outro. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky