Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
XIII. Století - Metropolis

XIII. StoletíMetropolis

Bhut17.6.2010
Zdroj: CD (# HMP 0702P)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Velice povedená deska, jak po hudební, tak po zvukové stránce. Pozadu nezůstává ani samotný booklet desky, v němž se ukrývá pěkná fotka kapely, v té době ještě s Olyí Ryšavou. Jedno z nejpovedenějších alb této kapely. Příjemná gotická relaxace v kontrastu s potemnělou až doomovou atmosférou.

Rok 2000 v sobě přinesl další řadové album jihlavského tělesa XIII. Století. Tentokrát byla deska pokřtěna jako Metropolis. Já osobně jí řadím mezi ty nejlepší desky, které kdy skupina natočila. Nejen, že má naprosto výborný zvuk, booklet, ale i její jednotlivé skladby jsou velmi působivé, mrazivě gotické a dosti výpravné. Texty, které nutí přemýšlet, jsou opět z hlavy frontmana kapely Petra Štěpána. Albu vévodí jediný hudební nástroj a to klávesy. Ne, že by ostatní nástroje zůstávali pozadu, ale klávesy mají hlavní řeč. Setkáváme se s větší absencí elektrické kytary, ovšem v písních bylo zcela zbytečné ji používat. Jediné, co trochu vytrhává z kontextu desky, jsou dvě baladické písně. Svátek hladových aHvězdy chtějí patřit tobě. Ne, že by byli ošklivé, ale poněkud mi nesedli do ostatní kompozice tohoto počinu. Naopak, bych velice rád vyzdvihl skladby jako MetropolisFatherlandAbsinth či Hindenburg. Výpravné epické songy s mrazivou atmosférou. Při poslechu alba Metropolis se jistě dostaví nutkání o daných věcech přemýšlet a celou desku si stále pouštět znovu a znovu. Ovšem jedná se o celkem pomalé tempo se zejména klávesovými pasážemi, které místy znějí vskutku mysticky až pohřebně. Tudíž by zřejmě posluchačovi sousedé neměli příliš radost, kdyby tak to chmurnou hudbu slyšeli několikrát za den. Co se týče zvuku alba, ten je více než povedený. Krásně uhlazený, příjemně záhadný a je znát velký důraz na detaily. Posluchač jen stěží bude hledat nějaké mrtvé místo.

 

Metropolis otevírá intro v podobě skladby Castel Argis. Zaznamenán je v ní ruch dobové ulice zakončující malý prolog. Po něm následuje stejnojmenná skladba, co samo album, čili Metropolis. Temná, tajemná gotická píseň s naprosto výborným refrénem. Jedna z nejlepších skladeb a hned v úvodu. Hlavním prvkem songu jsou velmi melodické klávesy. Další porcí řádně chmurného a záhadného gothic rocku jest Fatherland. Další z největších hitů této skupiny. Obsahuje hymnickou atmosféru s velice chytlavým refrénem, který si jistě mnozí budou během poslechu prozpěvovat. Za zmínku dále stojí kytarové sólo, které se nachází v útrobách skladby. V podstatně jediná kytarová pasáž v písni. Aby toho tajemna stále nebylo málo, přichází Svátek hladových. Velice žalostná, chmurná téměř depresivně vyzařující balada. Deska si dále pohrává s hudebními styly. Nyní se dostavila expresionisticky pojatá skladba Bela Lugosi’s Dead. Jedná se o coververzi na punkovou hvězdu Bauhaus. Názor na tento cover se značně liší. Někteří jej mají rádi, že se jedná o skladbu odlišnou, osobitou a zkrátka originální. Jiní zas na ni neustále nadávají a pošpiňují ji kvůli tomu, že prostě originál je lepší. Nebudu tedy rozvádět, jaká tedy píseň je, ať si udělá posluchač obrázek sám. Jen osobně sám za sebe a zcela nezávisle říkám, že skladba obsahuje až příliš efektů, bez kterých by byla jistě příjemnější. Konečně veselejší náladu navodí až Stonehenge. Skladba je sice opět bez použití elektrické kytary, ale i tak její místo hrdě zastupují klávesy, které udávají směr této věci. Další posmutnělá balada se jmenuje Hvězdy chtějí patřit tobě. Hudební doprovod vytváří pouze klavír. Kdo již při poslechu usnul, tak bude zajisté probuzen. Anglicky zpívaná London After Midnight je klasickou ukázkou toho, jak se má hrát gothic rock. Dobré melodie, zdařilý refrén a různorodé pasáže, vše za doprovodu temných kláves. Jen bych asi vytkl jednu věc a tou je angličtina. Přeci jen česká kapela zpívající anglicky má trochu nevýhodu ve výslovnosti a tudíž ve zpěvnosti. Proto se text jeví jako krkolomný, ovšem v kontrastu s hudbou se tento šrám lehce ztrácí. Nyní si dáme Absinth. Tajemný nápoj se specifickou chutí a ještě tajemnější historií. Není divu, že i skladba se nese ve velmi pomalém až funerálním tempu. Klávesy se zvukem varhan až mrazí. Velmi pěkný a výborný opus. Tato píseň posluchače doslova pohltí a přenese kamsi do světa zelených víl. Aby toho žalu a smutku stále nebylo málo, tak na závěr přilétá ještě Hindenburg. Hindenburg jest vzducholoď a zároveň jedna z největších leteckých katastrof a tragédií. Závěrečná instrumentální skladba díky svému charakteru odnese posluchače na místo činu. Na úplný konec skladby je ještě použit autentický dialog jednoho reportéra, který byl na místě činu v pravý okamžik a celou hrůzu na vlastní oči viděl. Velice působivé řekněme outro. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky