Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
XIII. Století - Nosferatu

XIII. StoletíNosferatu

Bhut14.6.2010
Zdroj: CD (# HMP 009 2 p)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Výborné melodie, zdařilé refrény, povedená atmosféra. Gotická nálada z alba přímo září. Jedna z nejlepších nahrávek této skupiny. Toto album se velmi rychle stane posluchačovým oblíbeným. Vřele doporučuji všem, jež mají rádi gotickou atmosféru a temné texty.

Jak je všeobecně známo třetí řadová deska skupiny bývá zlomová. Ovšem, že tomu tak není pravidlem, ale ve většině případů se setkáváme z jistou změnou, vrcholem, či naopak úplným propadem. V případě desky Nosferatu od jihlavského tělesa XIII. Století vydané v roce 1995 se jedná o ten pozitivnější zlom. Kapela předložila velmi zdařilé dílo. Velkým plusem jsou pečlivé refrény, které svými melodiemi doslova pohltí každého posluchače a donutí ho, aby si onen refrén ještě chvíli broukal. Jedná se o chytlavé pasáže, které celou píseň okrášlí a dají jí příjemnou vizáž. Různorodost a pestrost nálad střídajících se během poslechu také není zanedbatelná. Utváří tak atmosféru vhodnou danému tématu, o kterém skladba pojednává. Texty jsou taktéž ukázkovým kouskem. Petr Štěpán se v nich zaobírá zejména vampýrskou tématikou. Dojde i k známým osobnostem, kterými jsou například hraběnka Elizabeth Bathory (Nevěsta temnot), Nicolo Paganini (Upír s houslemi), Bela Lugosi (Nosferatu is dead) nebo třeba Tomas de Torquemada (Torquemado). Zpracovává i literární díla Legenda o Krysaři (stará německá pověst), či Květy zla (Charles Baudelaire). Zkrátka se jedná o pestré dílo, které dosáhlo vrcholu. Zvukem se deska taktéž pyšní na kvalitní úrovni. Jistě stojí za zmínku zvuky deště a bouře, které se stalo motivem pro intro a hlavním pojítkem mezi jednotlivými skladbami. 

 

Otvírákem alba je tedy Intro tvořené zvuky bouře, vytí vlků a projíždějícího kočáru. Po něm nastupuje skladba se jménem Nosferatu is Dead. Střední tempo a příjemná atmosféra a chytlavý refrén. V následující skladbě k nám přichází Nevěsta temnot. Rozeznívá jí líbivá melodie, která se jistě zaryje do uší všech posluchačů. Stejně tak bude v sluchovodech dobře znít i její refrén. Temnější a lehce tvrdší píseň má v pořadí čtvrté číslo, nese jméno Antikrist. Doomovější nálada pak přichází s písní Evangelium. Netřeba zdůrazňovat její zdařilý refrén. Rychlejší a údernější zůstává pak Svatá válka. Epičtější a chmurnější song jest Legenda o Krysaři. Inkviziční šlapavá skladba nese název Torquemado. Hitová a melodická píseň vypráví o Upíru s houslemi. Velice chytlavá skladba s dobrými melodiemi má jméno Černý měsíc. Doom gothická desetiminutová skladba nese jméno Květy zla. Vytváří velice výbornou a povedenou tečku za úžasným dílem. Tato skladba v sobě ukrývá upravený text jedné z básní Charlese Baudelairea ze sbírky Květy zla. V originále se poema jmenuje Litanie k Satanovi. Nyní se ovšem posluchači nabízí její zcela nové a jiné pojetí, které umě upravil Petr Štěpán. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Andreas / 31.12.21 17:07odpovědět

Jednoznačne najlepší album, aj keď kostrbatým obalom front coveru (hlavne ten font), po ňom ďalší kult Werewolf a potom... stratili čaro, od Metropolis kapelu nesledujem.

Darkangel / 25.3.16 12:55odpovědět

Co říkáte na novinku ?

Echoes / 25.3.16 13:39odpovědět

Novinku posloucháme a recenze bude brzo. Stay tuned!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky