Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
XIII. Století - Nosferatu

XIII. StoletíNosferatu

Bhut14.6.2010
Zdroj: CD (# HMP 009 2 p)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Výborné melodie, zdařilé refrény, povedená atmosféra. Gotická nálada z alba přímo září. Jedna z nejlepších nahrávek této skupiny. Toto album se velmi rychle stane posluchačovým oblíbeným. Vřele doporučuji všem, jež mají rádi gotickou atmosféru a temné texty.

Jak je všeobecně známo třetí řadová deska skupiny bývá zlomová. Ovšem, že tomu tak není pravidlem, ale ve většině případů se setkáváme z jistou změnou, vrcholem, či naopak úplným propadem. V případě desky Nosferatu od jihlavského tělesa XIII. Století vydané v roce 1995 se jedná o ten pozitivnější zlom. Kapela předložila velmi zdařilé dílo. Velkým plusem jsou pečlivé refrény, které svými melodiemi doslova pohltí každého posluchače a donutí ho, aby si onen refrén ještě chvíli broukal. Jedná se o chytlavé pasáže, které celou píseň okrášlí a dají jí příjemnou vizáž. Různorodost a pestrost nálad střídajících se během poslechu také není zanedbatelná. Utváří tak atmosféru vhodnou danému tématu, o kterém skladba pojednává. Texty jsou taktéž ukázkovým kouskem. Petr Štěpán se v nich zaobírá zejména vampýrskou tématikou. Dojde i k známým osobnostem, kterými jsou například hraběnka Elizabeth Bathory (Nevěsta temnot), Nicolo Paganini (Upír s houslemi), Bela Lugosi (Nosferatu is dead) nebo třeba Tomas de Torquemada (Torquemado). Zpracovává i literární díla Legenda o Krysaři (stará německá pověst), či Květy zla (Charles Baudelaire). Zkrátka se jedná o pestré dílo, které dosáhlo vrcholu. Zvukem se deska taktéž pyšní na kvalitní úrovni. Jistě stojí za zmínku zvuky deště a bouře, které se stalo motivem pro intro a hlavním pojítkem mezi jednotlivými skladbami. 

 

Otvírákem alba je tedy Intro tvořené zvuky bouře, vytí vlků a projíždějícího kočáru. Po něm nastupuje skladba se jménem Nosferatu is Dead. Střední tempo a příjemná atmosféra a chytlavý refrén. V následující skladbě k nám přichází Nevěsta temnot. Rozeznívá jí líbivá melodie, která se jistě zaryje do uší všech posluchačů. Stejně tak bude v sluchovodech dobře znít i její refrén. Temnější a lehce tvrdší píseň má v pořadí čtvrté číslo, nese jméno Antikrist. Doomovější nálada pak přichází s písní Evangelium. Netřeba zdůrazňovat její zdařilý refrén. Rychlejší a údernější zůstává pak Svatá válka. Epičtější a chmurnější song jest Legenda o Krysaři. Inkviziční šlapavá skladba nese název Torquemado. Hitová a melodická píseň vypráví o Upíru s houslemi. Velice chytlavá skladba s dobrými melodiemi má jméno Černý měsíc. Doom gothická desetiminutová skladba nese jméno Květy zla. Vytváří velice výbornou a povedenou tečku za úžasným dílem. Tato skladba v sobě ukrývá upravený text jedné z básní Charlese Baudelairea ze sbírky Květy zla. V originále se poema jmenuje Litanie k Satanovi. Nyní se ovšem posluchači nabízí její zcela nové a jiné pojetí, které umě upravil Petr Štěpán. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

asphyxia / 30.11.21 12:23

To mám radost, že zrovna pod tímhle albem se rozvinula takováhle diskuse o přístupu k psaní, kterou shodou okolností vedeme s Lomikarem už asi od roku 2016. Při poslechu Kwade Droes minulý týden v noci při cestě domů jsem si zrovna říkala, jestli a jakým způsobem bych byla schopná někomu druhému popsat, jak to zní. A při pokusu pojmenovat to jsem upřímně tápala prázdnými rty. Pro mě podstata toho, co chci od hudební recenze, je přiblížit danou hudbu čtenáři, ať už jakýmikoliv prostředky. Obkreslit ji slovy. Victimerova recenze mě potom o to víc potěšila, nakolik naplnil nelehký úkol vytvarovat prožitek z poslechu takovéhle sonické anomálie do slov; a nakolik skrze jazyk, jaký zvolil, ukázal, jak ta hudba "vypadá". Rozumím očekávání čtenáře, že při čtení jde primárně po rychle identifikovatelných tagech typu žánr, příměrech k jiným kapelám nebo pokusech zasadit album do specifické hudební rodiny či období, které mu pomáhají okamžitě se zorientovat. Ani jeden přístup nevylučuje druhý, pokud jsou podpůrné při cestě vystihnout hudbu, jak jen je to možné. Nicméně u komplikovanějších či komplexnějších tvarů je podle mě nezbytné až za vrstvu faktografie, do lóru imaginace, sáhnout, protože běžné reálie prostě nestačí. Victimerův styl pak ve výsledku nevnímám jako upocenou snahu o verbální exhibicionismus, ale naopak mi pomohla pojmenovat bizarní kompozice neuchopitelného charakteru, kompozice ze světů nehumánních a (kdybych použila slova strýčka Lovecrafta) vymykajících se popisu. Takže díky!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Andreas / 31.12.21 17:07odpovědět

Jednoznačne najlepší album, aj keď kostrbatým obalom front coveru (hlavne ten font), po ňom ďalší kult Werewolf a potom... stratili čaro, od Metropolis kapelu nesledujem.

Darkangel / 25.3.16 12:55odpovědět

Co říkáte na novinku ?

Echoes / 25.3.16 13:39odpovědět

Novinku posloucháme a recenze bude brzo. Stay tuned!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky